Glosy a komentáře

Nikdo rozumný si přece ani na okamžik nemohl pomyslet, že by se Andrej Babiš vzdal kontroly svého podnikatelského impéria, když vstoupil do politiky. Já myslím, že všem občanům České republiky je jasné, že jakýsi svěřenský fond je přece jen typicky české šmé, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Stejně tak si nemůžeme myslet, že by Andrej Babiš nevyužil všech možností, jak odklonit – legálně, zcela legálně samozřejmě – co nejvíce peněz ze státního do svého...

Agitace parlamentních stran je vcelku o ničem a agitace většiny neparlamentních uskupení, která právě díky volbám dostávají prostor v oficiálních médiích, i když jsem na ledacos zvyklý, mě zaráží svojí stupiditou a agresivností...

Proč v poslední době tolik českých katolíků propadlo fascinaci Viktorem Orbánem? Odpověď je tak smutná, jak jen může být: na to stačí pár hlasitě pronesených frází o imigrantech. „Věříme i oslovi, jen když nás ten osel hlasitě osloví,“ jak zpívali svého času už Voskovec a Werich. Na mě někdo, kdo vyřvává nacionalistické, šovinistické fráze, působí leda odpudivě... Tím spíš, když vím, že jinak mluví v Bruselu – a zcela jinak v Budapešti.

Jsem nachlazený a stůňu, tak jsem pořád doma. A pustil jsem si po čase Otázky Václava Moravce. V nejdůležitějším debatním formátu ve státě spolu diskutovali předseda vlády a předseda strany s největším opozičním klubem ve sněmovně, tedy nejvážnější pretendent na vystřídání nynějšího premiéra v jeho křesle. Tedy něco jako polemika té nejvyšší důležitosti, řeklo by se. Kupodivu jsem však neměl pocit, že by to byla debata, v níž opravdu o něco jde...