Téma

Lídr kandidátky za STAN ve sněmovních volbách v Libereckém kraji Jan Farský vždycky působil jako seriózní a slušný člověk. Chytře se koukal, uměřeně vystupoval, rozumě hlasoval a zastával konzervativní názory. To je teď pryč. Dne 10. ledna nás Farský všechny šokoval oznámením, že získal osmiměsíční stipendium na univerzitě v Oregonu v USA, kam chce ještě v lednu odletět, poslaneckého mandátu se ovšem nevzdá...

Jasně sestupný trend je patrný u počtu občanů, kteří se hlásí ke třem křesťanským církvím, za něž byla data již zveřejněna. U církve československé husitské se počet stoupenců za posledních deset let snížil z 39 tisíc na 24 tisíc, tedy o 38,5 %. U českobratrské církve evangelické pak z 53 tisíc na 33 tisíc, to jest o 37,7 %. Relativně nejnižší pokles zaznamenala zdaleka nejpočetnější římskokatolická církev, a to z 1 082 tisíc na 741 tisíc, to jest o 31,5 %. Všechno jsou to čísla vysoká, za pouhou dekádu tyto církve opustila přibližně třetina jejich příslušníků...

Možná právě nyní nastala chvíle, abychom si připomněli, že naděje, se kterou můžeme hledět do budoucnosti, střídá po nejméně osmi letech obavy o charakter českého politického života. Politická změna je natolik zásadní, a přitom podivuhodnou událostí, že se nám mohou vybavit slova Václava Havla pronesená při první návštěvě papeže Jana Pavla II. u nás: „Nevím, zda vím, co je to zázrak…“

Tak jsem se podíval v televizi na přímý přenos z Hudebního sálu zámku v Lánech u Kladna na jmenování nové vlády Petra Fialy. Za čtvrthodinku to bylo hotové, i s projevy prezidenta a premiéra... Celý obřad mi přišel takový – jak to říct? – až nudný, jaksi normální, vzhledem k tomu, co mu v uplynulých dvou měsících předcházelo... Možná podvědomě jsem při jmenování vlády očekával nějaký těžký bizar... Ale nic – i ta kukaň z plexiskla byla pryč a ministryně a ministři si s prezidentem normálně podávali ruce.