Česká republika je 20 let členem Severoatlantické aliance. Konala se k tomu v uplynulých dnech řada slavnostních akcí. Kromě Česka slavilo Polsko a Maďarsko, přijaté do NATO současně, a také Slovensko, přijaté o pět let později; prostě tři země slavily dvacáté výročí, a jedna patnácté: kde je problém? Všechny čtyři státní vlajky se třepetaly stejně – není důležité, když se opozdíte, hlavní je, abyste nakonec i vy seděli u stolu...
Řada komentátorů, a to nikoli jen levicových, si dělá velké starosti o Českou stranu sociálně demokratickou. Jak prý to zařídit, co prý má strana dělat, aby získala zpět své voliče, jak zamezit tomu, aby se nedostala pod hranici pěti procent voličské přízně a nevypadla tak z Poslanecké sněmovny. Kdekdo taky sociálně demokratické straně radí, jedním z jejích největších škůdců Miloušem Zemanem počínaje a Mirkem Dušínem konče...
Zaparkovali jsme před starším domem. V oknech jsme viděli romské obyvatele. Synek mi mačkal ruku. Stoupal jsem spolu s ním po točitých schodech. Podívali jsme se na sebe a zaklepali: „Dobrý večer, bydlí tady prosím Mário?“ „Ano, tady je...“
Po jednání s Kim Čong-unem v Singapuru si Donald Trump myslel, že Nobelovu cenu za mír už má skoro v kapse. Je přece trapné, že on ji ještě nemá, zatím co Obama ano! Pak mu však někdo řekl, že v případě mírové dohody by museli cenu dostat představitelé obou stran a Kim má už ruce tak ušpiněné od krve, že mu nikdo Nobelovu cenu za mír nedá...
Všechny mocnosti se chovají v podstatě stejně: snaží se obsadit méně vyspělé státy, ať již ve své blízkosti či třeba na druhé straně světa. Pro kolonialisty není globalizace už stovky let žádná novinka; začali s ní, hned jakmile objevili, že Země je planeta kulatá.
Stará kultura technicky méně vyspělých zemí kolonizátory zajímá, připadá jim romantická a rádi ji napodobují; v 18. století musel být v každém pořádném zámeckém parku čínský pavilonek...
