Na prvním místě je to selhání tajných služeb Izraele – o kterých, po různých příbězích, máme povědomí, že jsou skoro neomylné... Útok palestinských ozbrojenců zastihl izraelské vojáky ve spánku. Palestinci vypálili tisíce raket na celé území židovského státu, obsadili několik měst na jihu země, zabili stovky vojáků i civilistů, odvlekli desítky zajatců...

Číst dál...

Robert Fremr ani jiný soudce nebyl s pistolí u hlavy nucen, aby rozhodoval podle nespravedlivých zákonů: vždycky mohl odejít a pracovat třeba jako podnikový právník; to by ovšem nebyla žádná zářivá kariéra. Ne – člověk, který takto očividně dal v nějaké fázi svého profesionálního života přednost kariéře před spravedlností, nemá na Ústavním soudu co dělat...

Číst dál...

Kácet náhrobky padlých je jistě ohavnost, házet kanalizační dekl z Nuselského mostu nebo klást těžké překážky na koleje je nepochybně zločin. Žádný soudce nemusí mít výčitky svědomí, odsoudí-li lidi obžalované z takovéhoto jednání; něco jiného ovšem je, odsoudí-li v souvislosti s těmito činy člověka, který je nespáchal. Jak to v roce 1988 učinil Robert Fremr...

Číst dál...