Takže, Pane Bože, podívej se na mě, teď jsem si udělal na Tebe čas: nešel jsem za kamarády do hospůdky, jen abych si právě s Tebou mohl v klidu promluvit, no, já vím, je to letos vlastně poprvé, cože? Ano, a vloni jsem si delší čas pro Tebe udělal jen tehdy, jak jsem ležel v nemocnici – no ale o to větší je teď moje zásluha, že? Odmítl jsem kvůli Tobě dnes i pozvání na výlet na kole, no ano, máš pravdu, na ten se mi stejně moc nechtělo...

Tak, Pane, hovoř, Tvůj služebník naslouchá!

To jsem to řekl hezky, tak biblicky, že, Pane, přece jenom: já mám Bibli zažitou! Takže, Pane, tady jsem, jen mi řekni, co ode mě očekáváš, jakou duchovní cestu jsi pro mě nachystal – a já Tě poslechnu! Už jsem se na to duchovně připravil. A vím, že pokud bych slyšel, že po mě chceš něco, co přesahuje moje síly, tak to by nebylo od Tebe, nýbrž od ďábla – tak, Pane, mluv!

Ne, ještě moment, Pane, prosím Tě, ještě bych Ti chtěl nejdřív vysvětlit tu maličkost s Irenou Marešovou. Ať máme čistý stůl, Pane, než se vydám na tu duchovní cestu. Takže: Ty přece víš, Pane, že já to s ní vůbec nemyslím vážně, že tam až k tomu, co ona chce, bych nikdy nešel. No ano, ta její přízeň mi lichotí, je to přece jenom atraktivní baba – tedy promiň, Pane.

Ale ona pro mě vážně vůbec nic neznamená, já jsem ve vztahu k ní zcela svobodný, to není žádná svazující závislost, jak se říká, takže já myslím, že to z toho důvodu ani žádný hřích nebyl, to s ní, a konec konců, byla to přece maličkost, to se dělají jiné věci, třeba na tom motivačním kursu, jak jsem se na něj nedostal! No ano, ona to asi bere trochu vážněji, ano, ale to je přece její vina, ne moje, já jí nedělám žádné plané naděje – ty si dělá jen ona, já si dávám moc velkej pozor, abych jí nedělal nějaký naděje! Takže já jsem v tom nevinně.

Jo, a ještě jedna drobnost, Pane, pokud bys mě volal pryč tady z podniku, třeba někam do Charity nebo někam, tak to, prosím Tě, nedělej! Ne, já jsem Ti zcela k dispozici, ale tady už mám nějaké postavení – a byla by škoda o ně přijít. A když si uvědomíš, kolik peněz dávám na dobročinné účely a o co by církev přišla, kdybych odtud odešel, tak já myslím, že i pro Tebe je to rozhodnutí jasný. No, děláme někdy taky eticky takový trošičku spornější věci, to já zas, Pane Bože, nepopírám – vidíš, jak jsem k Tobě upřímnej a otevřenej? – ale vždycky to děláme až po zralý úvaze a až tehdy, když už to jinak nejde... Takže o. k.

No, Pane, co s tím Kádnerem, prosím Tě? Kdyby ten tam nebyl, mohl bych Ti ještě daleko líp sloužit! A taky bych, to je přece jasné, jeho práci zastával daleko profesionálněji. A dával bych víc na Charitu a církvi, než dávám teď. Ne, já mu nic zlého nepřeji, ale kdyby třeba, to už nechám na Tobě...

No, nic, Pane, vidím, že už musím jít. To je stejně krásný, jak mi rozumíš. Jak je to skvělé být Tvým učedníkem!