Glosy a komentáře

Už před více než měsícem jsem napsal do Skleněného kostela, že mě prezidentská volba nezajímá, že je mi vlastně jedno, kdo bude prezidentem – a připojil jsem i pár slov o tom, že prezidentská funkce není důležitá. No – nevím! Za měsíc, který od této mé glosy uplynul, jsem i já podlehl obecné předvolebně-prezidentské atmosféře a začal jsem prezidentské volební klání sledovat a komentovat...

Byl to zvláštní projev: prezident republiky nám nepopřál ani hezké Vánoce, ani štěstí a zdraví do nového roku; nepokusil se ani o zamyšlení nad vývojem ve společnosti, ani o výhled do její budoucnosti. Mluvil jen a jen o sobě. Samozřejmě ne o svých skandálech, například o takzvané Bamberské aféře (doufaje, že už jsou zapomenuty); nepoužil také výraz „opoziční smlouva“, jenom vypočítal, co za éru oposmlouvy jeho vláda zvládla...

Obhájci Andreje Babiše po jeho excelentním vystoupení v pražské scioškole snad ani nemyslí vážně, co říkají. Prý Andrej Babiš nezná Čaplka a Haška, protože studoval na základní škole na Slovensku, kde se česká literatura neprobírá! A planety? I sluneční soustavu měli na Slovensku jinou? Dobře, obhajoba blbosti nemůže být jiná než blbá, to mě zas tak nepřekvapuje. Děsí mě něco jiného...

Dovedu si představit – ne, to se jen tak říká, nedovedu si ani trochu představit, co by psali přemoudřelí pražští komentátoři, kdyby se při sestavování rady města a volbě primátora dělo v Brně totéž, co se děje v Praze. To by bylo řeči, jak je Brno divné, že v Brně nikdy není nic normální a podobně. Jenže co je v Brně divné – a leckdy je to divné – je v Praze normální, jenže to vůbec není normální...