Projev prezidenta České republiky Miloše Zemana při předávání státních vyznamenání dne 28. října 2016 byl sympatický – a vynikající. Promyšlený, obsažný, v decentní míře osobní a subjektivní, přednesený spatra, nepříliš dlouhý (22 minut). A prodchnutý jasným pravicovým a konzervativním duchem.
Prezident postavil své vystoupení na pojmu tradice – a vypočítával jednotlivé podle něj pozitivní tradice Československé a České republiky: legionářskou i sokolskou, zdůraznil, že za svobodu se bojuje nejen slovy, ale i se zbraní v ruce. A zdůraznil význam hospodářství – soukromého podnikání pak zejména. Ocenil ale nejen podnikatele, nýbrž i odborového funkcionáře ze Škody Mladá Boleslav, kde, jak pochválil, činí průměrná mzda 40 000 korun měsíčně, což je ovšem minimální mzda v sousedním Německu, „takže ještě máme co dohánět“. Výběr vyznamenaných byl rozumný a vyvážený (na prvním místě váleční veteráni, někdo ze showbyzynsu, někdo z vědy, diplomaté) s velkým podílem vyznamenání in memoriam (devět ze třiceti). Své alter ego Ovčáčka Zeman pro tentokrát kamsi ukryl – ani jednou nebyl v záběru; seznam vyznamenaných ovšem předčítal kancléř Mynář – člověk, který nemá pro svou funkci potřebnou bezpečnostní prověrku, a přesto nehodlá odstoupit.
Prezident projevil nevděčnost vůči svým komunistickým podporovatelům, když použil slovní spojení „temné období komunistické totality“ a mezi oceněné tentokrát nezařadil ani jednoho představitele bývalé komunistické moci. Nepočítáme-li ovšem Valtra Komárka – který byl však představen jako čelný protagonista listopadové revoluce roku 1989. (Vděčnost – byť opožděná – je kladná stránka známé pomstychtivosti Miloše Zemana: Valtr Komárek podpořil nynějšího prezidenta v jeho volební kampani, když jej označil za vhodnou osobu, myslitele a filozofa.)
Prezident hovořil o kořenech, citoval Masaryka i Beneše (ne Havla), citoval papeže Františka, zmínil i Václava Klause. A vyzdvihl Tomáše Baťu – jehož citátu dal zaznít i v jakési pointě v samém závěru své řeči: „Neříkej, že to nejde, řekni, že to neumíš.“
Velmi, velmi sympatické bylo vysoké vyznamenání pro bývalého eurokomisaře Güntera Verheugena za jeho zásluhy o přijetí Česka do EU, sympatické – ale pro některé české národovce asi dost nepřijatelné – bylo i to, že jej Miloš Zeman ve své řeči krátce oslovil v němčině; zazněla někdy ve Vladislavském sále z úst prezidenta němčina? Naštěstí pro národovce to trochu vyrovnal kancléř Mynář, když Verheugenovo jméno neuměl správně vyslovit. Ale i bývalý erokomisař sám musel tiše trpět, když ve zmínce o Evropské unii jako o nejmenším a nejslabším, byť sílícím kořínku našich tradic prezident rozvinul i kritiku evropské byrokracie, zmínil se o „kontrapozici snu a skutečnosti“ v Evropské unii a o jejím „demokratickém deficitu“.
Zkrátka: prezidentův projev jsem poslouchal nejen se zájmem, ale i s rostoucí měrou souhlasu! S takovým prezidentem, který v den státního svátku hovoří o křesťanství jako o naší nejsilnější tradici, mohu nejen souhlasit, nýbrž i souznít. A prezidentovi, jenž nejen opakovaně cituje T. G. Masaryka a odvolává se k němu – ale připomene i jeho spor s Josefem Pekařem a prohlásí (při oslavě 28. října!), že Masaryk se mýlil a pravdě byl blíž Josef Pekař – mohu i zatleskat. Nevím, jestli vůbec kdy zazněl 28. října z úst kteréhokoli prezidenta tak silný – i když, pravda, stále jen nepřímý – hold katolické tradici oproti té zdůrazňované reformační.
Člověk by mohl zatleskat, člověk by mohl i souznít – kdyby ovšem toto vše mohl Miloši Zemanovi věřit. Kdyby se nemusel obávat, že za pár chvil bude tento křesťanství nakloněný prezident zase mluvit o kalašnikovech či o kundách. Že si ze svých pravomocí neudělá zas a znova osobní trafiku pro šikanování a nejmenování těch, kdo si jej dovolili kritizovat anebo se mu prostě znelíbit. Že neposadí, bude-li mít příležitost, do křesla premiéra zase nějakého nevoleného představitele z řad svých přátel. Že nezorganizuje další lánský puč proti vítězi voleb. Že z jeho úst neuslyšíme už nikdy cosi o stabilizaci společnosti podle vzoru Čínské lidové republiky. Že nebude rozvracet NATO a sloužit zájmům různých východních velmocí...
Kritizujme Miloše Zemana ze všech sil! Protestujme proti němu, bojkotujme ho a pořádejme protiakce k jeho podnikům!
Má to na něj nesmírně pozitivní výchovný vliv. Když vydržíme, možná začne časem nejen dobře mluvit – nýbrž i dobře jednat.