Kdyby Evropská unie byla jako Sovětský svaz – jak to občas od jejích odpůrců slyšíme – už dávno by evropské tanky vjely do Polska a nastolily tam okupační režim... Protože to, co si současná polská vláda strany PiS dovoluje vůči posvátné autoritě Bruselu, o hodně přesahuje cokoli, co si kterákoli vláda kteréhokoli sovětského satelitu dovolila vůči autoritě Moskvy...
Od představitelů Varšavy i Bruselu slyšíme silná slova, která se skutečně podobají tomu, jak na sebe v dějinách vlády útočily, když se schylovalo k válce – ale jsou to jen slova. Jako nástroj ke srovnání Polska do latě má Brusel jen zastavení dotací, toho neutuchajícího přílivu peněz, který tak silně mění členské státy Evropské unie. Už tento nástroj uplatnil – a polské lokální autority, které vyhlašovaly zóny bez LGBT, svou politiku změnily, aby nepřišly o peníze. Na celostátní úrovni ovšem Brusel ještě k takovému kroku nepřikročil.
Podpora členství země v EU je v Polsku obrovská, s podporou Bruselu u nás se nedá srovnat; jak také jinak tváří v tvář hrozbě z východu; strach z toho, že by země mohla být z Unie „vyloučena“, aspoň jak to vnímám odtud z Česka, je v Polsku nemalý… Avšak současný právní stav neumožňuje nějakou zemi z Unie „vyloučit“; protože (a v tom se EU se skutečně Sovětskému svazu podobá) je to tak, že Brusel se žádného území, které už jednou získal, dobrovolně nevzdá.
Zřetelné rysy počínající diktatury, v tom zejména omezování plurality médií, neboť v případě zásahů do justice není podle mého názoru věc tak jednoznačná, mi brání, abych se zcela ztotožnil s Kaczyńského vládou (samozřejmě sám Jaroslaw Kaczyński nestojí v čele vlády, vládne z pozadí).
A vidíme dnes na příkladu Spojeného království, že za shození bruselského chomoutu se těžce, tvrdě platí. Kromě čtyř pěti největších zemí, které ovšem něco takového ani nenapadne, nemá dnes žádná členská země EU reálnou možnost z Unie odejít: neustála by odchod ekonomicky a v důsledku toho ani politicky.
Ale zůstávat v Unii a ze všech sil se bránit bruselskému tlaku, a zejména bruselskému sociálnímu inženýrství, považuji se jedině správnou politiku. Ovšem že by takto jednala některá česká vláda, není reálné; ani občasné trapné trucování Babišovy vlády, ani očekávaná poslušnost až superposlušnost nastupující Fialovy vlády není cesta tímto, podle mě správným směrem.