Dnes si celý katolický svět připomíná svátek Božího milosrdenství a jeho apoštolku – svatou Faustynu. Evangelium přináší zprávu o apoštolu Tomášovi, který často dostává přívlastek „nevěřící“. Ale nemáme právo ho odsuzovat. Vzpomeňme na svá nesplněná předsevzetí a na své hříchy! Kolikrát jsme mysleli, mluvili a jednali jako lidé, kteří v Boha nevěří, Boha neposlouchají. Někdy dokonce hůř než ti, kteří o Pánu Bohu nic nevědí. Lidské srdce je stále nakloněné ke hříchu a proto je milosrdenství Boží naší jedinou nadějí.
Milosrdenství Boží je podle sestry Faustyny největší z Božích vlastností, neproniknutelné rozumu lidskému i andělskému. Pán viděl do Tomášova srdce. Viděl, že je to srdce milující, ale také srdce velmi zraněné, zahořklé. Hořkost je překážkou víry. Víra je – mimo jiné – otevření se radosti, navzdory všem těžkostem. Zahořklost je stažení se do sebe. Pán Tomáše nenechal v jeho zahořklosti, vytáhl ho z ní. Řekl mu: „Nebuď nevěřící, ale věřící“ (Jan 20, 27). A potom se obrací na nás, na všechny, co přicházíme po Tomášovi: „Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili“ (Jan 20, 29).
Co víme o milosrdenství? Milosrdenství se projevuje odpouštěním – Pán Ježíš odpustil Petrovi zapření, Tomášovi nevěru, ostatním apoštolům zbabělost. Odpustil hřích, který se stal, kterého litovali. Ale ani Boží milosrdenství nemůže odpustit hřích, ve kterém člověk vědomě setrvává. To by nemělo nic společného s milosrdenstvím, bylo by to zlehčování hříchu, zla – byla by to nespravedlnost.
Ve Fatimě Panna Maria vyzývá děti k tomu, aby se obětovali za ubohé hříšníky. Pán Ježíš říká svaté Faustyně: „Toužím, aby svátek Milosrdenství byl útočištěm a úkrytem pro všechny duše a zvlášť pro ubohé hříšníky. /…/ Duše, která příjme o svátku Milosrdenství svátost smíření a svaté přijímání, dosáhne úplné odpuštění vin a trestů. /…/ Lidstvo nedojde pokoje, pokud se neobrátí ke zdroji mého milosrdenství.“
Soucit je živnou půdou pro milosrdenství. Proto Panna Maria a Pán Ježíš používají pojmenování UBOZÍ HŘÍŠNÍCI. Jak často na ně nadáváme, když jsou nám vzdálení, jak často nad nimi lámeme hůl, když jsou to naši nejbližší. Jak často sami na sobě nevidíme své hříchy. Jak často nevidíme jejich a svou ubohost, nemohoucnost, bezmocnost.
Ale u Boha je možné všechno. Pán Bůh chce každého člověka – každého ubohého hříšníka zachránit. Nás vyzývá, abychom se v tom k Němu připojili.
Všemohoucí Otče, vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, svaté Faustyny, svaté Bernardety, svatého Benedikta Josefa Labra, andělů a svatých, prosíme o tvé milosrdenství pro ubohé hříšníky. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.