Slova svatého evangelia podle Matouše:
Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: „Nebeské království je podobné deseti pannám, které vzaly lampy a vyšly naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět prozíravých. Pošetilé vzaly sice lampy, ale nevzaly s sebou olej, prozíravé si však vzaly s lampami také do nádobek olej. Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly. Uprostřed noci se strhl křik: Ženich je tady! Jděte mu naproti! Tu všechny panny vstaly a začaly si upravovat lampy. Pošetilé prosily prozíravé: Dejte nám trochu oleje, lampy nám dohasínají. Ale prozíravé odpověděly: Nemůžeme, nestačilo by pak ani nám, ani vám, dojděte si raději k prodavačům a kupte si. Jakmile však odešly nakoupit, přišel ženich a ty připravené vešly s ním na svatbu a dveře se zavřely. Později přišly i ostatní panny a volaly: Pane, pane, otevři nám! On však odpověděl: Amen, amen, pravím vám: Neznám vás. Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.“ (Mt 25, 1–13)

Většina lidí touží po novinkách. „Co je nového?“ je velmi častá otázka. V závěru církevního roku nám Pán Bůh skrze matku církev předkládá své slovo, které je varováním a připomenutím toho, co je v našem životě skutečně důležité.
Každým takovým připomenutím je také zpráva o tom, že nějaký člověk zemřel. Na parte – smutečním oznámení – je často pod jménem zemřelého mlhavě oznámena příčina jeho smrti. Například: po dlouhé nebo po krátké nemoci nebo tragicky. U toho bývá napsán jeho věk. Nedávno jsem četl parte, kde bylo napsáno: zemřel nečekaně. Je možné zemřít nečekaně? Určitě, velká většina lidí v současnosti žije tak, jakoby nikdy zemřít neměla. Vůbec nemyslí na smrt, i když o smrti každý den čtou nové a nové zprávy – války, nemoci, přírodní pohromy a další.
Při rozjímání prvního čtení z knihy Moudrosti si uvědomujeme, že základem moudrosti je pravda. Pravda, která nás vede k moudrému – prozíravému jednání. Čím je člověk starší, tím by měl být prozíravější. Je to tak? Jak jsem na tom já? Jak jsou na tom ti, s kterým žiji v nejbližších vztazích, moji příbuzní a přátelé? V jakém jsme stavu, když se na to podíváme skrz dnešní Ježíšovo podobenství o prozíravých a pošetilých pannách – družičkách? Jak nečekané bylo jejich probuzení při příchodu ženicha. Jaká vznikla probuzením panika u pošetilých a jaký klid u prozíravých.
V katechismu katolické církve je velmi jednoduchým a přitom moudře prozíravým způsobem zdůrazněn lék: Poslední věci člověka jsou: SMRT, SOUD, ZATRACENÍ (PEKLO) nebo NEBE (SPÁSA).
Máme za sebou osm dní období, kdy jsme častěji než kdy jindy stáli nad hroby našich zemřelých, děkovali Bohu a jim za mnoho věcí, které jsme dostali. A také za naše zemřelé prosili, aby se na nich co nejdříve naplnila slova svatého Pavla z dnešního druhého čtení: „Věříme, že s Ježíšem přivede Bůh k životu i ty, kdo zesnuli ve spojení s ním.“
Prosme o to, aby nové zprávy, které Bohu žel – naší vinou, mají ve velké většině u nás přednost před radostnou Boží zprávou – evangeliem – aby nás vedly k moudré prozíravosti. Aby naše lampy – náš život – byl stále naplněn olejem milosti posvěcující, která nám přináší jistotu spásy – nebe. Budujme si zásobu – oleje – dobrých skutků – nehynoucí poklad pro Boží království. Konejme skutky pokání za své hříchy, ale také za hříchy svých blízkých, tak jako to dělali ti, kteří jsou v nebi – například svatý Martin, svatý Josafat, svatá Anežka Česká.
Když jsem se nedávno loučil s člověkem, kterého soudce podmínečně propustil z vězení (pozemského očistce), tak mně řekl: „Jedno staré přísloví říká: V jeskyni, do které máš strach vstoupit, najdeš poklad. Měl jsem velký strach jít do vězení. Našel jsem zde poklad – víru v Ježíše Krista.“
Všemohoucí Otče – děkujeme ti za připomenutí posledních věcí člověka. Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, všech andělů a svatých, prosíme o moudrost a prozíravost, která nám otevře cestu do nebe. Skrze Krista našeho Pána. Amen.