„Kanovník Scott řekl onehdy velmi moudrou věc,“ ozval se kanovník Smith. „Já vím, že si někteří lidé myslí, že to bylo od biskupa poněkud nemoudré, že ustanovil tak mladého kněze správcem katedrály, avšak kanovník Scott dokázal mnohokrát, že je moudrý kněz. Například uhádl správně, oč jde ve španělské válce, když většina nás kněží byla na omylu. Nuže, řekl mi onehdy, že podle jeho mínění je časovaný Duch Svatý mnohem nebezpečnější než časované bomby. Řekl, že máme časované bomby, protože jsme odkládali milost Ducha Svatého. Jinými slovy, sklízíme ovoce toho, že jsme odstrkovali na neurčitý zítřek nutkavou povinnost spolupracovat s milostí Boží. A ještě dnes, když už se stal neurčitý zítřek určitým dneškem, jenom slyšíme ten tichý, přetichý hlas.“

(Bruce Marshall: Plná slávy, přeložil Jan Čep. Praha: KLK, 1948, s. 215–-216)