Slova svatého evangelia podle Matouše
Jedenáct učedníků odešlo do Galileje na horu, kam jim Ježíš určil. Uviděli ho a klaněli se mu, někteří však měli pochybnosti. Ježíš k nim přistoupil a promluvil: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa.“ (Mt 28,16–20)
Pán Ježíš svým učedníkům, kteří na vlastní oči viděli a zažili naplnění slov Božích proroků – jeho smrt a zmrtvýchvstání – říká před svým nanebevstoupením slova, která bychom mohli označit jako jeho poslední vůli… a přesto měl někdo pochybnosti. Také my máme často pochybnosti. Dnešní slavnost nás vede přímo do středu a vrcholu tajemství Božího života. Života jednoho Boha ve třech osobách.
Víme, jak zdánlivě zničující pro život v manželství je číslo tři. Je to přece bezvýhradný vztah dvou lidí – muže a ženy, což je vyjádřeno různými moudrými myšlenkami – počínaje slovy Písma svatého ze zprávy o stvoření. Nakonec Bůh stvořil člověka – jako muže a ženu – a dal jim příkaz: milujte se a množte se. A konče tím lidovým: ve dvou se to lépe táhne. Vstup kohokoli nebo čehokoli do tohoto posvátného svazku a vztahu dvou – muže a ženy – je ve velké většině zničující. Ať už se jedná o milenku x milence, maminku x tchyni, sobectví, koníčka nebo domácího miláčka a nevím, co ještě.
A přitom jediná možnost pro trvale dobré a požehnané manželství je život ve trojici. Je nutné, aby manželé žili společně s Bohem, který je samé i jejich vzájemný vztah a manželství stvořil.
Jsou dnes odpůrci manželství ohánějící se větou: „Na lásku nepotřebujeme papír.“ Na druhé straně se dožadují manželského stavu ti, kteří ho žít nemohou.
Při přípravě snoubenců na manželství by se měl klást důraz na správné chápání slov, kterým si navzájem dva pokřtění laici – před Bohem a Církví – udělují svátost manželství. Je to jediná svátost, při které duchovní není udělovatel, ale pouhý svědek.
Jak ve velké většině odpovídají snoubenci na otázku: „Co to je láska, úcta a věrnost?“ Mnozí krčí rameny, jiní vzpomínají na to, co viděli v romantických filmech. O skutečné lásce mluvil jeden film, který mluví o tom, že skutečná láska je otázkou vůle a nejen citu. Je to francouzský film Láska je potřebná ihned. Hlavní náplní filmu je příběh manželského trojúhelníku, který vede k rozbití manželství. Tvůrci filmu však soustředili svou hlavní pozornost nikoli na onen trojúhelník, ale na dítě, které musí platit svou samotou a utrpením za citový nepořádek dospělých. Malého Martina si střídavě přehazují dědeček, dávná chůva jeho matky a kamarád jeho otce, protože jeho matka onemocněla kvůli otci, který miluje dvacetiletou dívku a nemá na syna čas. Martin se setkává s dvacetiletou Marionnou. Dlouho se vzájemně dívají do očí, po čemž Martin milence svého otce políbí ruku. V tomto polibku se skrývá vroucí prosba: „Prosím tě, vrať mi mého tátu.” Dívce se v té chvíli derou slzy do očí, což svědčí o tom, že má dobré srdce. Teď chápe, že nemůže budovat svou lásku na cizím neštěstí. Ví, že milovat znamená umět zříci se své lásky ve prospěch tohoto chlapce, který je bezbranný a ztracený. On potřebuje otce a matku. Potřebuje lásku ihned. Marionna se zříká svého citu, což vůbec není jednoduché. Zříká se jej, protože, jak říká otcův kamarád, opravdu miluje. Tvůrci filmu jednoduše a přesvědčivě ukázali, co je to skutečná láska. Vlastností pravé lásky je schopnost přinášet oběti, schopnost zříci se něčeho, protiklad sobectví. Vždy jde o nelehké, těžké, hrdinné rozhodnutí. Jde vždy o sílu vůle.
Všemohoucí Otče, děkujeme ti dar LÁSKY, který nám ukazuješ a dáváš společně se Synem a Duchem Svatým. Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, andělů, svatého Filipa Neriho a všech svatých prosíme o to, abychom o skutečné lásce neměli pochybnosti. Skrze Krista našeho Pána. Amen.