Slova svatého evangelia podle Jana:
Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila. Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle. Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali. Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Jan o něm vydával svědectví a volal: „To je ten, o kterém jsem řekl: Ten, který přijde po mně, má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.” Všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišla skrze Ježíše Krista. Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Bůh, který spočívá v náručí Otcově, ten o něm podal zprávu. (Jan 1,1–18)

Když se mají naplnit předpovědi různých přírodních úkazů – mám na mysli napřÍklad zatmění slunce nebo měsíce, tak se o tom dost dlouho předem píše, mluví – dostáváme o tom informace – abychom se na to nezapomněli podívat. Mnozí si kvůli této zvláštní chvíli odřeknou jednu z velkých a životu prospěšných sladkostí – spánek. Mají tyto úkazy vliv na život člověka? NE. Ovlivní to život lidí, když uvidí na chvilku tyto nebo podobné přírodní úkazy? Ne.
Včera odpoledne a v noci bylo také vidět zvláštní úkazy, které – mám NADĚJI, že dnes a možná i zítra budou mít pokračování.
Bylo vidět lidi, jak jdou spolu. Kam? Někteří jdou jen tak na vycházku – někteří dokonce ruku v ruce. Jiní jdou na hřbitov za svými drahými na hřbitov – zapálit svíčku, poděkovat zemřelým a zavzpomínat, jak to bývalo krásné, když jsme s nimi prožívali VÁNOCE.
Další část tohoto zvláštního úkazu je k vidění v kostelích. Většinou jsou nezvykle zaplněny těmi, kteří jsou tam jednou za rok. Je krása. Je krásné vidět například ženu, která nechybí nikdy na žádné nedělní mši svaté nebo dokonce na žádné mši svaté v kostele – jak vedle ní sedí mírně rozpačitý manžel, označovaný náboženským nářečím „jednoročák“. Kolik lidí vidíme v kostele takto jen o Vánocích. Je to krásný pohled. Ale často se vkrádá do mysli – zvlášť nejednoho Božího služebníka – proč je to jenom jednou za rok? PROČ?
Ke správné odpovědi nás vede dnešní mimořádná událost. To není jen obdivuhodný přírodní úkaz. To není jen obdivuhodný a úkaz v životě člověka. Je to mimořádný a obdivuhodný úkaz, který – dá-li Pán Bůh – bude trvat celý rok a několik dní. Je to řádný SVATÝ ROK 2025.
Pro povzbuzení několik slov svatého otce Františka z jeho promluvy k otevření Svaté brány:
„Sestry a bratři, otevřením Svaté brány jsme zahájili nové jubileum: každý z nás může vstoupit do tajemství tohoto hlásání milosti. Je to noc, kdy se světu dokořán otevřely dveře naděje; je to noc, kdy Bůh každému říká: i pro tebe je naděje! Je tu naděje pro každého z nás. A nezapomínejte, sestry a bratři, že Bůh odpouští všechno a Bůh odpouští vždycky. Nezapomeňte na to. I toto je jeden ze způsobů, jak chápat naději v Hospodina. Abychom tento dar přijali, jsme povoláni vydat se na cestu s bázní betlémských pastýřů…”
Bože děkujeme za naději a prosíme, ať ji přijímáme a ŠTĚDŘE rozdáváme. Skrze Krista našeho Pána. Amen.