Slova svatého evangelia podle Lukáše:
Když nadešel den očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně Páně: Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvěceno Pánu! Přitom chtěli také podat oběť, jak je to nařízeno v Zákoně Páně: pár hrdliček nebo dvě holoubata. Tehdy žil v Jeruzalémě jeden člověk, jmenoval se Simeon: byl to člověk spravedlivý a bohabojný, očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch Svatý. Od Ducha Svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona. Vzal si ho do náručí a takto velebil Boha: „Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji, neboť moje oči uviděly tvou spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: světlo k osvícení pohanům a k slávě tvého izraelského lidu." Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. Simeon jim požehnal a jeho matce Marii prohlásil: „On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat – i tvou vlastní duší pronikne meč – aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí." Také tam byla prorokyně Anna, dcera Fanuelova z Aserova kmene. Byla značně pokročilého věku: mladá se vdala a sedm roků žila v manželství, potom sama jako vdova – bylo jí už čtyřiaosmdesát let. Nevycházela z chrámu a sloužila Bohu posty a modlitbami ve dne v noci. Přišla tam právě v tu chvíli, velebila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma. Když vykonali všechno podle Zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta. Dítě rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a milost Boží byla s ním. (Lk 2, 22– 40)

Není to svatořečení čísla, mnozí máme bolestnou zkušenost se špatným používáním čísel Je to pokus a snaha věřícího člověka podnítit k tomu, co má smysl a nadčasovou hodnotu – za pomoci čísla, tentokrát 40. Dnes je to 40 dnů od Narození Pána Ježíše. Ten den – podle nařízení Hospodina – přinášeli rodiče svého prvorozeného syna, aby ho obětovali v chrámu Hospodinu. Připomeňme si že – například – čtyřicet dní trvala potopa; 40 roků putoval Izrael do zaslíbené země z egyptského otroctví; 40 dní byl Mojžíš na hoře Sinaj; 40 dní se Pán Ježíš postil a odolával pokušení na poušti; 40. den po zmrtvýchvstání vstoupil Pán Ježíš do nebe. Svatý Filip Neri a další světci konali 40 hodin dlouhou adoraci, když šlo o to někoho zachránit před peklem. 40 dnů trvá postní doba. 
Dnes prožíváme 40. den svatého roku 2025. Čím jsem tento svatý čas naplnil? Co jsem získal pro sebe, pro trpící duše v očistci, pro nesmrtelné duše, které mi Pán Bůh svěřil a které se od něj vzdálily nebo dokonce ho zradily?   
Bylo toho hodně, nebo dost, nebo málo, nebo nic? Čím naplním 40. jubilejní den? A čím dny další?   
Mimo jiné mně může posloužit příklad a přímluva čtyř svatých, kteří jsou přímými účastníky uvedení a obětování Pána Ježíše v chrámu. Zvláštní čtveřice. Mladičká maminka – zosobněný sen Boha o člověku – Panna Maria – svou pokorou. Starostlivý pěstoun svatý Josef – svou spravedlností. Stařec Simeon a stará vdova Anna – svou věrností a vytrvalostí, která trvala desítky roků. Ne hodin a dnů, ale desítky let. Jaká je moje pokora, spravedlnost, věrnost a vytrvalost?  
Včera jsem projížděl obcí, kde byl pohřeb. V kostele mše svatá za zemřelou osobu. Kolik lidí bylo uvnitř, nevím. Ale kolem kostela venku bylo asi sto lidí. Většina z nich jsou pokřtění katolíci. Co jim brání ve vstupu do chrámu? Co mně napadne jako první pří tomto pohledu? Nejsem povolán Kristem, abych soudil, ale abych se na prvním místě zamyslel nad sebou. Co dělám ve všední den, kdy mohu na bohoslužbu, ale „nemám čas“? Co dělám pro své drahé, kteří „stojí před kostelem“, ale jednou budou stát tváří tvář tomu, o kterém dnes zpíváme: Pán je světlo národů, Pán je slávou svého lidu“? Co dělám pro to, abych nejen ve chvíli osobního setkání – okamžiku smrti, ale po celý život mohl říct společně a Pannou Marií, svatými Josefem, Simeonem a Annou: „Zde jsem, abych plnil tvou vůli“? 
Všemohoucí Otče, dnes ti děkujeme za dary, které nám dáváš ve znamení čtyřicítky.   Vyslyš nás, když v síle Ducha Svatého, na přímluvu Panny Marie, andělů a svatých prosíme o sílu tyto tvé dary přijímat a předávat těm, kteří je potřebují. Skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Amen.