Taky se vám to stává, jako mně, nebo jste z těch, kdo ani nevědí, co je to pokušení?
Něco nás nabádá ke zlému, k něčemu, o čem VÍME, že je to špatné.
Pokušení, jak víme, je od zlého: od zlé vůle. Vůle zlého člověka – či vůle zlých andělů, tedy těch, kteří propadli zlu, démonů. A protože od chvíle dědičného hříchu je kousek zla v každém z nás, tedy tím zlým, kdo nás pokouší, nabádá ke zlému, jsme často my sami, to zlé v nás. Ani démona nepotřebujeme. Démon si ovšem vždycky rád přisadí – a podle svatého Tomáše Akvinského neexistuje žádný hřích bez spoluúčasti démona.
Pokoušeni jsme neustále, už od let, kdy se v nás začíná projevovat naše nesmrtelná duše a my bereme rozum a začínáme se vědomě rozhodovat pro různé varianty: bacit bratříčka kyblíkem přes hlavu – nebo nepraštit? Zalhat, anebo nezalhat, sebrat ze stolu cukroví už teď, i když vím, že máme počkat, až nám je maminka spravedlivě rozdělí...
Je jenom jedna cesta, jak se zcela vyhnout pokušení: dospět branou smrti do náruče našeho Otce a našeho Pána. (Anebo přijmout za svou argumentaci těch, kdo mimo církev, případně i v církvi, tvrdí, že pokušení je fajn, že je dobré, a případně že pokušení neexistuje, je to jenom zdravá lidská přirozenost.)
Pokušení je těžké a nepříjemné téma – a ten, kdo chce být u lidí pěkný, ať již jako psycholog, nebo jako kněz – pokušení se vyhne; tedy ne pokušení, tomu se nevyhne nikdo, ani ten největší světec, a světci právě zažívali ta nejtěžší pokušení – jen slovům o pokušení. (Anebo je používají jen jako žert: „Ty, Mirku, nepokoušej mě, neříkej, že bysme měli zajít do hospody!“ A už jde.)
Dřív existovala celá obrovská literatura o tom, jak se bránit pokušení, jak bojovat s pokušením, dnes se řeší spíš jiná témata... Na jednu stranu je to dobře: lidi jsou dnes psychicky tak zdeptaní a „ucasnovaní“, že potřebují spíš útěchu než varování a pokušení lze dobře obejít, nechat je, nevšímat si jej a překonat je tím, že se budeme věnovat dobrému – ale na druhé straně právě bez varování můžou upadnout do ještě horšího stavu a situace... Jen nemá každý takové dary jako C. S. Lewis, jehož Rady zkušeného ďábla jsou velkým a stále čteným „longsellerem“ s tematikou pokušení.
Také patříte k těm, kdo se k této knize vždy po čase vrací?