V latinské liturgii se 22. února slaví svátek Stolce svatého apoštola Petra. 
Papežství bude pro některé křesťany vždycky kamenem úrazu. Myslíme na protestanty a na pravoslavné – ale podřídit se autoritě a nauce papeže je problém i pro mnohé katolíky. 
Přijmout totiž někoho jako nástupce svatého apoštola Petra, přijmout tedy, že Petrův úřad a Petrova služba v církvi pokračuje i dnes, není snadné pro lidi, kteří nad sebou uznávají Boží autoritu jen proto, že Bůh je dostatečně vysoko a dostatečně daleko...
Zvlášť dnes, kdy Petr dnešních dnů nás vede k nebi stezkou velmi úzkou a strmou. 
Existují katolíci, kteří, i když církev formálně ještě neopustili, svoji víru žijí – z významné části či téměř výlučně – právě tím, že odmítají Svatého otce. Navzájem si dodávají údaje o jeho (údajných) nových a nových herezích a nesprávných krocích a utvrzují se v kritice jeho osoby. Někdo z nich papeži říká František, někdo Francek, ale to není podstatné. Podstatné je, že cítí jako jacísi nadpapeži: povolaní ne naslouchat a poslouchat, nýbrž z pozice pravověří papeže soudit a kontrolovat.
Není to postoj požehnaný.