Je zima, dnes sice holubi na náměstí Svobody už svým dámám vrkali o lásce, noci se zkracují – ale je zima. Noci se zkracují, to pozná i holub, začne blekotat, chci říci tokat, nepřirozeně staženými ocasními pery ometá sníh a zmrazky – a tancuje přitom, až je to pro slušného holuba ve slušném městě dost nepřípadné, holub už myslí na lásku, jenže je zima. Je stále zima.

Na slovenské mši svaté v sedm večer u Jakuba už je zase plno. Varhany zmlky, housličky vyšplhají až na ty nejvyšší tóny a dívky buší do kytar jako o život – po vánoční a novoroční pauze, kdy se slovenské omše nekonaly, se už zas studenti od Javoriny po Vihorlat vrátili domů do Brna a skládají zkoušky jednu za druhou. Když člověk jede večer tramvají, neslyší o ničem jiném, nemůže neslyšet: „A na prvý krát si to zložil? Fí ha! To si naozaj dobrý!“ A zařící dívčí zraky se obdivně zapíchnou do kluka, který přece nic zvláštního nepředvedl, jen složil zkoušku, jakou kromě něj a před ním i po něm zvládly tisíce dalších: no, matematická analýza, to je snad nějaký zázrak? Absolvovat se to přece dá! (Teď nemluvím o sobě.) Jenže je zima. Všechny dívky v tramvaji mají na hlavách těžké pletené čepice s bambulemi – to není špatné, vynikají tak jemné rysy tváří – jenže je to znak zimy!

„Co se všichni diví, že je v zimě zima?“ zlobil se kolega, kterého jsem potkal tuhle na ulici. Ještě že začal včas – už jsem si mu chtěl začít stěžovat na zimu, a to bych se před ním úplně znemožnil (což bych nerad). „Pár dní jsou teploty pod nulou a na zemi leží trocha sněhu a ledu, a lidé už nadávají, jako kdyby jim někdo ubližoval!“ rozhořčoval se kolega a ťukal si na čelo prstem v těžké pletené rukavici. „V zimě má mrznout až praští a v létě má být horko na padnutí!“

Jestlipak si totéž, tedy tu první půlku, že má mrznout až praští, říkali i Eskymáci v Grónsku, když ještě nebydleli ve vilách, co si je vytápějí japonskými infrazářiči, alébrž v iglú vytápěných jen vlastním dechem umrzajícím na ledových stěnách?

Zima je normální v celém vesmíru, všude panuje Kelvinův absolutní mráz a zářící hvězdy, kde je horko ne na padnutí, nýbrž na absolutní vypaření ve zlomku sekundy, tvoří prostorově jen nepatrné množství. Takže normálního tepla, kdy vzorec há dvě ó neoznačuje horninu, ale bublající potok, bychom si měli vážit!!

Půlka Norů, tvrdil mi kdosi, tráví dnes zimu ve Španělsku a v Itálii.

Nevím – já trávím zimu ve střední Evropě.

A těším se na jaro jak holub.