„Jo, jo. Koronavirus. To je pěkný svinstvo,“ řekl Jarda a zhluboka se napil ze svého žejdlíku.
„Já to měla už v únoru a horší chřipajznu nepamatuju!“ přidala se Jiřka. „A naše doktorka říkala, že tolik divnejch chřipek a zápalů plic jako letos v zimě eště nezažila!“
„Vono to tu prej bylo už v roce 2012, ale to se to ututlalo. Psali vo tom ve Vlastě,“ doplnila Lída.
„Samý blbosti, jenom nás strašej, abysme nechodili do hospody,“ zamručel Karel. „Co lidí umře na vobyčejnou chřipku. A to už vůbec nemluvim o tom, kolik lidí to každej rok klepne!“
„Ty bys sem vlez třeba voknem, kdybych dveře zavřela,“ zasmála se šenkýřka a postavila před Karla desátý půllitr. Všichni se zasmáli.
„Myslim, že sme se měli moc dobře. A tak něco přijít muselo. Někdy je to válka a někdy zas takovejhle prevít! Dyť i tady Jarda začal bejt línej jak veš, ani chodník na posvícení neposekal,“ rýpl si Láďa.
„Mužu já za to, že mam po dědovi statek a plot dlouhej jak pracovní tejden. Vam se to seká, když ste měli vždycky holou zadnici a před chalupou sotva pár metrů,“ naskočil Jaroslav jako obvykle na první našlápnutí.
„Nejhorší je, že to po tom mladym dobrákovi vzal ten Prymula. Je to plukovník či co a ten se s náma mazat nebude,“ lamentoval Karel.
„Nedivila bych se, že ho za to Zeman povýší na generála,“ řekla Jiřka.
„Řikam vam, ušili to na nás Číňani. Ta doktorka, Perková se menuje, co má dostat vyznamenání, ta to říkala vod samýho začátku! Je to umělý, nejdřív si to zkusili na svejch lidech a šup s tim do Evropy!“ povídá Tonda.
„Tak to ne! V televizi ukazovali, že to maj netopýři a eště takový šupinatý zvířátka. Fuj, ty Číňani snědi kdejakou havěť!“ oponoval Láďa. „A v družstvu řikali, že by to vod člověka mohly chytit i krávy!“
„To je mi fuk, já mlíko nepiju,“ utrousil Karel a dopil jedenácté pivo. Opět se všichni zasmáli.
„Nejhorší je, že každej říká něco jinýho. Prymula jde hot a ten předseda zubařů čehý, kdo se v tom má vyznat!“ lamentuje Lída.
Pepík, který dosud mlčel, se zatváří tajemně: „Kdepak, je to úplně jednoduchý. Chtěj nam těma rouškama ucpat huby, stejně jako před devětaosmdesátým. Celý je to velkej podfuk. Zná snad někdo někoho z naší vesnice, kdo to dostal?“
„Starosta řikal, že je jich u nás pět. Ale jména mu neřeknou,“ hlásí vždy dobře informovaná Jiřka.
„Pět z tisícovky. A ani těm pěti nic není, to bysme dávno věděli!“ triumfálně Tonda na to.
Diskuse pokračuje, spory se začínají hrotit.
„Tak panstvo, jak říká soudruh Lukašenko, porazíme to po našem,“ burácí šenkýřka a rozdává nevyžádané velké frťany s vodkou. Za všeobecného hlaholu se pozvedají sklenky.
„Jo, jo. Ten Lukašenko. To je pěknej lump!“ začíná Jarda …………………………………