Fejetony

Takže, Pane Bože, teď jsem si udělal na Tebe čas: nešel jsem za kamarády do hospůdky, abych si mohl právě s Tebou v klidu promluvit, no, já vím, je to letos vlastně poprvé, cože? Ano, a vloni jsem si delší čas pro Tebe udělal jen tehdy, jak jsem ležel v nemocnici – no ale o to větší je teď moje zásluha, že? Odmítl jsem taky pozvání na výlet na kole, no ano, máš pravdu, na ten se mi stejně moc nechtělo...

Hrnčířská ulice je krásná. Kdy jsem tudy šel naposled jen tak, bez cíle a bez záměru? Ze sklepních okem minipivovaru Magistr je cítit hořká vůně, hořčejší, než jakou občas zaplavuje okolí Mendlova náměstí maxipivovar Starobrno: asi dnes vaří nějaký hodně drahý pivní speciál... Na zdi baráku s pivovarem je pokus o umění: pamětní deska pro kvasinku pivní, za její zásluhy, že mění cukry na etanol a oxid uhličitý; deska je doplněna plastikou zobrazující hrdinku v silně nadživotní velikosti, měřítko neuvedeno. Nápis praví: „Vytvořil pan Vlastimil Dvořák z Razové“ – aha, pan Vlastimil Dvořák z Razové, to bude asi nějaký drobný šlechtic se zlatou kvasinkou v erbu. A k tomu ještě spirituální rozměr: „Požehnal P. ThLic. Václav Slouk, děkan děkanství brněnského“.

Máme zase smutek v lících

pro tu hrůzu v Záběhlicích;

vymyká se fantazii,

jak někteří lidé žijí,

nad národem se divně smráká,

když může znásilnit i žáka

kantor na dobré průmyslovce.

Však kde příčinu dohledat?

Já myslím, že je to celibát.

Je výročí,

po sedmi stech letech

bulvár píše o ženách, o dětech,

je výročí, tak všichni žvaní,

(žvaní a žvaní bez ustání),

žvaní a žvaní, až Pán Bůh brání:

o moudrostech i blbostech,

o politice i o kostech,

a jeho dávných zraněních...