Autobus byl plný lidí,
tak jak se to zřídka vidí,
na sedadlech i u tyče,
i vzadu, až u řidiče
namačkáni, dámy, páni...
Řidič už vzdal vybírání
peněz, lístky nevydával,
takový byl v pátek nával...
Tu si jedna paní všimla
řidičova přízvuku:
„Řekni, odkud jsi, kluku?“
„Ja z Vinnicy, Ukrajina...“
V tu ránu je jasná vina:
Ukrajinská náplava!
Chytne slinu, nadává:
„Co do nějaké Vinnice?
Koukni, jaká tlačenice,
k nedýchání v celém voze,
stojím jen na jedné noze
a ještě máme zpoždění!
Pro tebe tu místo není,
už máme dost všeho všici,
měl jsi zůstat ve Vinnici,
necpat se k nám do Evropy!“
„Ano, paní, ještě ty tropy –
jasné je, že do Evropy
takové horko nepatří,“
říkám jí, „i tím je vina
ta ukrajinská naplavenina...“