Glosy a komentáře

„Já jsem poslala na konto Ukrajiny padesát tisíc,“ slyšel jsem z úst jedné dobré ženy, „a teď toho lituju.“ Proč? „Oni mají lepší auta než my.“ Všichni mají lepší auta než my? A co když někdo má auto – a jinak už jen doma hromadu trosek? „Já jsem viděla tu Ukrajinku, jak si koupila zmrzlinu za padesát korun! No takovou zmrzlinu si nekupuju ani já!“ Ale mohla byste si ji koupit, kdybyste chtěla, ne? Až to všechno člověka bolí! Je-li někdo uprchlík, má chodit v hadrech a živit se suchým chlebem...

Kdyby byl Emmanuel Macron prezidentem USA za druhé světové války – kdyby! – Amerika by sice posílala na východní frontu nějaké zbraně a humanitární pomoc, ale Macron by si přesto telefonoval s Adolfem Hitlerem. Německé projektily by na východě ničily vesnice a města, napadená země by se statečně s vypětím všech sil bránila útokům agresora, ale prezident USA Emmanuel Macron by se omezil na odsouzení této „historické chyby“ a hlavně by měl starost, jak zabránit ponížení Německa,..

Ze stejných kruhů, ze kterých k nám už po celá desetiletí zaznívá, že manželství je přežitek, že instituce  je „hrob lásky“, že důležitý je jedině vztah, ne „orazítkovaný papír“, od lidí, kteří nás poučovali, že když chtějí žít spolu, státu do toho nic není – tak ze stejných kruhů dnes hrozně hlasitě slyšíme, jak je důležité, aby se lidi mohli brát – ovšem lidi stejného pohlaví...

Bývalý americký ministr zahraničí Henry Kissinger ví, jak válku na Ukrajině vyřešit. „Dejte jim kus území a budete mít mír,“ prohlásil, když to stručně shrnu. Ostatně ono tak to nějak leží na stole; na tutéž myšlenku chtěly přivést Ukrajince i francouzská a italská diplomacie a ukrajinský ministr zahraničí pak vzkázal do Říma, že pokud chtějí dát Sicílii, prosím, ale ať nerozdávají, co jim nepatří – jen právě od Kissingera, znalce středoevropských dějin, jsem tolik hlouposti neočekával…