Glosy a komentáře

Našel jsem v těch třech náhodně vybraných médiích, která jistě nepředstavují seriózní vrchol rakouské žurnalistiky (ale o to jsou možná typičtější), jen jeden jediný maličký článek o hrůzách, jež se dnes a denně odehrávají na Ukrajině: v deníku Heute se píše, že při stažení z obce Makariv nechali okupační vojáci na ulici ležet polomrtvého zbitého psa a na jeho tělo upevnili minu, aby zahynul ten, kdo psovi přijde na pomoc; Ukrajinci zavolali pyrotechnika, minu odstranili a psa zachránili...

Znáte ty příběhy, které považujete za špatný vtip, ale není to vtip, nýbrž realita? A co tenhle? Kolik procent mužů pracuje na výzkumném pracovišti, které se zaměřuje na podporu rovnosti pohlaví ve výzkumu a prosazování rovnosti pohlaví ve vědeckých institucích? Ano, tušíte správně – za rovnost pohlaví bojuje pod Sociologickým ústavem Akademie věd ČR – zaokrouhleno nahoru – celkem 0 % mužů ze 17 osob celkem...

Spalování fosilních paliv zvyšuje množství kysličníku uhličitého v ovzduší a tím, v důsledku takzvaného skleníkového efektu, mění klima na celé planetě Zemi. Proto vidíme tolik povodní, tornád a zároveň takový nedostatek vláhy zase jinde. Jsou ještě nějací „klimatičtí disidenti“, kteří by tyto věty odmítali? V teorii to na planetě uznávají téměř všichni, v praxi už mnohem méně. Klima se mění, to je jasné. Ale je to skutečně způsobeno jenom člověkem?

Solidarita spočívá v tom, že něco, co prožívá druhý, beru tak, jako bych to prožíval já. Obrázky tolika ukrajinských měst: nepořádek a trosky, mrtvá těla; nikdy si na to nezvyknu. Jistě, žiju dál, ale pořád je ve mně hrůza z tak velikého lidského utrpení. Už to nejsem já, jako jsem byl před válkou... Přitom už jsem si zvykl, a to dřív, než válka na Ukrajině vůbec začala. Úplně stejně se totiž cizí armáda chovala i v Sýrii: i tam byly likvidovány celé čtvrti, i tam byli masově vražděni civilisté, včetně dětí…