Krize s přílivem utečenců z Asie a Afriky je bolestná, těžká a těžko řešitelná. A stále se zhoršuje. (Připadá mi, ale nevím, zda je to tak, že jde o poslední šanci pro nemravnou, zrůdnou, sobeckou, od Boha odpadlou Evropu ve větší míře projevit altruismus, vstřícnost a lásku k bližnímu... „Hospodin ochraňuje cizince a vdovu“, „co jste učinili jednomu z mých bratří nejmenších, mně jste učinili,“ říká slovo Boží.) Každý se v této krizi obnažuje, ukazuje, jaký je. Orgány Evropské unie předvádějí totální neschopnost cokoliv vyřešit a na čemkoli se dohodnout; Němci ve své většině dobré srdce a ochotu pomoci potřebným i nad rámec povinných regulí Evropské unie; a Češi na bahnitém dně internetových diskusí i ve vládních výšinách zas většinově nevzdělanost, neschopnost získat si a vyhodnotit potřebné informace, plus tradiční malé, zaprděné sobectví (prezident republiky pak skutečně obzvláštní hulvátství; pokud by německý politik oslovil lidi prchající ze své země před válkou slovy: „Nikdo vás sem nezval...“, znemožnil by se zcela a musel by z politiky odejít).
Velice speciální chování však staví na odiv – většinově – maďarský národ i jeho politická reprezentace. „Kdo má má Maďara za přítele – už nepotřebuje nepřítele,“ pravilo rakouské pořekadlo ještě za časů Rakousko-Uherska. Ani Řecko, ani Itálie, ani Srbsko, ani Makedonie nemají takové problémy s imigranty jako právě Maďarská republika (a vlastně už ne republika, jen Maďarsko, Magyarország, slovo „republika“ loni Maďaři z názvu svého státu vyloučili – jako by chtěli nechat otevřené dveře k budoucí obnově starého Uherského království...).
Nejde jen o žiletkový plot okolo maďarsko-srbské hranice – pro to bych měl ještě vcelku pochopení. A nejde ani tak o extremisty z Jobiku, kteří chodí utečencům nadávat (maďarsky, protože jinak neumějí) a napadat je (to už je mezinárodní řeč, které rozumí každý) – protože podobné lidi nalezneme ledaskde. Ale co si myslet o vládě, která začala vytloukat z utečenecké krize vnitropolitický populistický kapitál a dala natisknout billboardy, na kterých imigrantům sděluje (v maďarštině, ačkoli tento jazyk většina z nich myslím neovládá), že nejsou v Maďarsku vítáni? A nikdo jiný než Maďaři se nepokusil uprchlíky obelhat – namluvili jim, že vlak, do kterého nastupují, je doveze do Německa – ale pak zastavil u utečeneckého tábora.
Divíte se protestům utečenců? Jejich neochotě nechat se v Maďarsku registrovat? A jejich zoufalé snaze ujít dvě stě kilometrů na maďarsko-rakouské hranice pěšky!? Nakonec maďarská Rada obrany státu (a žádný menší orgán!) rozhodla, že se přistaví autobusy, které utečence dovedou kdo blízkosti hranice. A rakouská vláda oznámila, že je přijme...