Tomáš Zdechovský, poslanec Evropského parlamentu za KDU-ČSL, polemizuje na serveru Křesťan dnes (http://krestandnes.cz/kdu-csl-bruselske-protikrestanske-socialni-inzenyrstvi-nehaji-reakce-clanek/) s mým článkem Zase ta otázka koho volit... (http://sklenenykostel.cz/index.php/menu-obc/menu-obc-tema/3602-zase-ta-otazka-koho-volit); je to polemika věcná, zdvořilá, takže na ni rád stručně odpovím.
„Co má pan Schildberger na mysli ´protikřesťanským sociálním inženýrstvím´, na němž se KDU-ČSL údajně spolupodílí?“ ptá se europoslanec Zdechovský. Ptá se, ale ví, co myslím: „Jsou jím snad různé šílené návrhy levice, které jsou protirodinné a protikřesťanské? Pokud ano, pak s autorem naprosto souhlasím v tom, že se jedná o velmi závažný problém.“ Jsem rád, že europoslanec užívá pro některé tendence vařené v bruselském politickém kotli adjektiva „šílené“ a „protikřesťanské“, jsou to zajisté vhodná a přiléhavá adjektiva. Ale pokud něco není jen problém, ani pouze závažný problém, nýbrž dokonce „velmi závažný problém“, člověk by čekal, že nám politická strana, která to takto vnímá, také řekne, co s takovým problémem chce udělat. Pokud pouze tu a tam hlasuje proti, jak uvádí pan europoslanec Zdechovský, je to málo. Tím spíše je to málo, že velká většina europoslanců za údajně křesťanskou Evropskou lidovou stranu pravidelně při těchto šílených návrzích hlasuje pro.
Napsal jsem, že pokud je pro někoho prioritou bránit bruselskému protikřesťanskému sociálnímu inženýrství, vidím pro něj jako lepší alternativu ODS než KDU-ČSL nebo TOP 09. Europoslanec Tomáš Zdechovský říká, že by si tím rozhodně nebyl jistý. Ani já si tím rozhodně nejsem jistý, čím už si člověk může být v politice jistý, ale přesto vidím pro takový názor určité důvody.
Pokud je pro někoho nejdůležitější kritérium distance vůči mocenským nárokům Bruselu, pak pro něj KDU-ČSL skutečně není ta správná volba. „Evropská integrace je nejdůležitější politickou myšlenkou a největším přínosem 20. století pro stabilitu světa,“ píše (s. 108) předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek extaticky v křehké knížce s názvem Na život!, kterou na setkáních křesťanů rozdává jako shrnutí postojů a cílů své strany. To je ovšem názor, se kterým opravdu nechci polemizovat, jen nad tím tiše zakroutím hlavou. O tom, že by v Bruselu byl nějaký „velmi závažný problém“, Pavel Bělobrádek nic neví...
Vadí mi také, a považuji to za velmi nebezpečný symptom, když se o Evropské unii mluví jako o Evropě. Evropa je kontinent, Evropská unie je určitá politická struktura, jež co do plochy zahrnuje jen menší část kontinentu. K Evropě patří i Švýcarsko a Island, Rusko, Bělorusko a další státy, které nejsou v EU. Odchodem z EU neodchází přece ani Spojené království někam pryč z Evropy... Rovnítko mezi pojmy EU a Evropa dělá ovšem Pavel Bělobrádek ve své knížce docela důsledně.
Když ve své knize hovoří o subsidiaritě, což je ve vztahu k EU obecně jeden z největších problémů, Pavel Bělobrádek píše: „Dáváme přednost řešení problémů a rozhodování na úrovni obcí a krajů před řešením na úrovni státu“ (s. 80) – jistě, ale ani slovo o tom, že do subsidiarity by patřilo i dávat přednost řešení problémů a rozhodování na úrovni státu před rozhodováním na úrovni bruselských orgánů. Kdo by však chtěl přesto najít vztažení subsidiarity na Evropskou unii, také si v Bělobrádkově knížce přijde na své, ale musí hledat na jiném místě: „Zásada subsidiarity musí platit v Česku i v Evropě“ (s. 88). Že by se to mělo konkretizovat? I takové přání lze uspokojit, jen nezbývá než v knížce listovat ještě dál: „Větší prostor je třeba dát rozhodování na národní a regionální úrovni“ a „jsme zastánci důrazného posilování role národních parlamentů“, dočteme se na straně 110.
Hezké – ale vyvinula KDU-ČSL v Bruselu či ve Štrasburku nějaký tlak či podala nějaký návrh tímto směrem? Nevím o tom – ale budu rád, když mě někdo poučí, že jsem cosi přehlédl...