Žena má právo na rodinu i kariéru. Poprvé na mne volební heslo vybaflo před pár týdny někde u silnice. Pak z novin a na internetu. TOP 09 na to jde zhurta, v předvolební kampani vsadila na úderná sebevědomá hesla. Ono to tak před volbami bývá, sliby a přísliby, navození pocitu, že zrovna ta která strana to a to bude umět prosadit.

Zmiňovaný slogan, navíc s portrétem půvabné místopředsedkyně strany, vypadá hezky. Když je vám pětadvacet nebo třicet a děti ještě nemáte, zní to smysluplně. Děti a práce, budu prostě pokračovat dál. Úskalí předvolebních hesel – zvlášť když se jedná o hesla politických stran, s kterými sympatizujete – spočívá v tom, že mohou působit jako jakési „návody na život“. To, co TOPka v této oblasti hodlá prosadit (mj. možnost rodičovského příspěvku i pro prarodiče, rozšíření nabídky služeb při péči o malé děti, částečné úvazky a práci z domova, možnost odečíst si z daní náklady na chůvu i pomoc v domácnosti) podle volebního programu „uvítá naprostá většina žen“.

Je to krása dokázat skloubit rodinný život a profesi. Ženy září, když se od dětí vracejí do milované práce a od práce zase k milovaným dětem. Ale není to obecně platný recept.

Některé ženy se chtějí – bez ohledu na počet dětí – péči o rodinu věnovat dlouhodobě. Když už je dětí víc (vypozorovala jsem, že zpravidla víc než tři), stává se matka top manažerkou domácího podniku a na původní profesi už nemá ani pomyšlení. Anebo má, ale pak s armádou příbuzných a zaměstnanců v zádech. A i tak jsou rodinné velitelky často utrmácené, přetažené a uštvané. Možná by tyto ženy uvítaly více porozumění a pro určité období svého života další přímý slogan: Žena má právo mít „jenom“ rodinu. Na ten si žádná z politických stran s programem orientovaným na rodinu zatím netroufla.