Jsou to necelé tři roky, co v Počátkách na Vysočině měl být (také) z prostředků města uspořádán hudební festival, jehož účastníkem měla být i skupina Ortel. Do boje ihned vytáhli dva senátoři, předseda Senátu Milan Štěch a senátor Václav Láska, který napsal starostovi dopis, v němž mimo jiné stálo: „Koncert je financován z prostředků města a politická odpovědnost za rozhodnutí tolerovat a financovat koncert této skupiny jde za Vámi.“ Požádal pak o to, aby akce byla zrušena. Nikdo to za cenzuru či politické vměšování nepovažoval, slova o svobodě projevu nezazněla, žádné pohoršení to nevyvolalo, JeSuisOrtel se nekonalo, nikdo neříkal: „Počkejme, co zazpívají, nemůžeme soudit předem.“ Mohlo by se tedy zdát, že politická reprezentace je odpovědná za to, co se hraje na akcích, které podporuje z peněz daňových poplatníků, a má povinnost zasáhnout, kdykoliv to žádá dobrý mrav, a to předem, než se akce uskuteční. Zastupitelstvo v Počátkách tenkrát couvlo a veřejné peníze do tohoto koncertu nevložilo.

V Brně se má odehrát angažovaná levicová agitka, která je pro některé občany tím stejným, čím jsou pro ně texty skupiny Ortel. Když brněnský radní, podobně jako dříve senátor Láska, požádal, aby město do tohoto „umění“ peníze nevkládalo, strhl se povyk o cenzuře, demokracii a nevměšování politiků do kultury. Takže až budou chtít příště v Počátkách uspořádat koncert Ortelu, mohou tak učinit bez obav, neboť manuál správných politických frází jim dodalo umělecké vedení brněnského festivalu Divadelní svět. Až příště senátor Láska bude psát do měst a obcí, ať neplatí z veřejných peněz kapelu Ortel, mohou radní odpovědět například takto:

„Je zcela legitimní, že současné umění vyvolává kontroverzi. Postoje tvůrců pak mohou vzbudit negativní emoce, to je ovšem, podle mne, znakem demokracie /…/ Dejme jim šanci souhlasit s tvůrci /…/ nebo s nimi třeba posléze vášnivě nesouhlasit. Dejme jim šanci toto dílo ignorovat, nebo je se zájmem zhlédnout. Dejme jim ale hlavně prostor vytvořit si vlastní názor“ (ředitel Národního divadla v Brně Martin Glaser), „Kultura musí být nezávislá na názorech aktuálního politického vedení. Snahy o zakázání /…/ nepatří do vyspělé liberální demokracie“ (náměstek primátora města Brna pro kulturu Matěj Hollan).

V Brně se má odehrát představení režiséra, jehož umění lze kupodivu velmi přesně popsat slovy a obraty, které se používají v popisu produkce skupiny Ortel:

„Latentní hraní na strunu náboženské nesnášenlivosti je vnímáno jako laciné a trapné. Inscenace se často nesou ve smyslu nenávisti vůči některým skupinám osob, jsou považované za silně ideologické, jedná se o pseudoposelství, jež si dává záležet, aby se vešlo do zákonných mezí. Výsledkem je nesourodá a nevyrovnaná směs. Úspěchů /…/ si opakovaně všímala média, vyvolaly společenský rozruch i kritiku.“

Ale funguje to i obráceně – popis produkce skupiny Ortel můžeme popsat frázemi, které jsou věnovány Frljičovi:

„Ortel pravidelně strhává pozornost a šokuje obecenstvo svými radikálními texty. Je to sice extrémní poloha umění, avšak zároveň je legitimní součástí evropského hudební produkce. Ortel zpochybňuje nejen situaci ve světě, zpochybňuje Evropu jako celek, její exkluzivitu a izolaci zároveň. Klade divákům řadu nepříjemných otázek.“ Autor textů vysvětluje: „V otázce islámu se věnuje fenoménu idealizování. Pojem muslima používat mohu, je to moje právo jej takto použít. Musíme rozlišovat mezi symbolem a skutečnou postavou. Cokoli se zpívá na pódium, stává se symbolem, je to proces fikcionalizace. Postava ve zpívaném textu má jiný význam než ta skutečná. … Co se týká toho, co chci texty svých písní sdělit, je pro mne důležitý především neustálý a důsledný důraz na to, že hudba může být stále společensky důležitá, že umí apelovat a promlouvat do dění ve společnosti a myšlení lidí v ní. Žijeme v extrémní době a ta si vyžaduje extrémní jazyk.“

Inu, když dva dělají totéž – je to totéž. Čím je Ortel hudbě, tím je Frjlić divadlu. Snad aby Václav Láska sedl k psacímu stroji a připomněl brněnským radním politickou odpovědnost za rozhodnutí tolerovat a financovat představení plné protikřesťanských narážek, tak jako dříve protestoval proti textům plným protimuslimských narážek. Nám ostatním jistě pomůže cenná rada Erika Taberyho, mířená – jak jinak – na skupinu Ortel: „Každý stojí před volbou, jestli zůstane mlčet a schová se do klidné zóny, nebo jestli bude dávat jasně najevo, co je pro něj přijatelné a co ne.“