Mám pocit, nevím, jestli by mi to nějaké relevantní sociologické výzkumy potvrdily, ale mám ten pocit, že u nás přibývá lidí, kteří se programově nezajímají o politiku: lidí ne hloupých a ne rezignovaných na jiné vlastnosti a barvy života, lidí, kteří zajišťují a budují život své rodiny, vykonávají svoji náročnou a kvalifikovanou profesi, mají své koníčky, své přátele...
Ale co taky má normální rozumný – a v mezích svých vlastních možností docela slušný – člověk na politice sledovat?
Rusko začalo kalit vodu, hned, jak – ke svému obrovskému překvapení – zjistilo, že Britové si už nenechají jen tak líbit další vraždění Rusů na britském území. Součástí dezinformační kampaně je obvinění, že jed novičok, který byl nasazen na ruského dvojitého agenta Sergeje Skripala a jeho dceru, vyráběly i jiné státy než Rusko. V poněkud proměnlivém seznamu údajných výrobců se postupně objevovaly USA, Švédsko, Slovensko, Česko i sama Velká Británie.
České Ministerstvo zahraničí prohlásilo, že jed novičok se u nás nikdy nevyráběl.
Normální člověk by řekl, že tady by celá epizoda měla, alespoň z českého hlediska, skončit; snad ještě by bylo na místě, aby si český ministr zahraničí předvolal ruského velvyslance a žádal vysvětlení – což v jiném než diplomatickém jazyce znamená omluvu.
Ale to bychom si my, Češi, nesměli zvolit představitele, jaké jsme si, po hříchu, zvolili.
Fakta jsou známá, ale to neznamená, že dávají smysl. Prezident republiky Miloš Zeman oznámil, že dvě tajné služby, které zaúkoloval, aby zjistily, zda pravdu má Kreml, anebo ministerstvo jeho vlastní země (už sám takový úkol je přece absurdní!) dospěly k různým výsledkům (jak se později ukáže, není to pravda, obě dospěly ke stejnému výsledku) a že on si z (údajně) nabízených možností vybral tu, podle které se jed novičok v Česku vyráběl. A dodal (aniž by ho jmenoval), že ministr zahraničí je pokrytec. Choval se takto někdy prezident nějaké jiné republiky nežli snad Republiky Kocourkov?
Světové agentury Zemanovo exposé (pronesené, na to taky nezapomínejme, v bulvární a pro neobjektivitu regulačními orgány vyšetřované televizi) zaznamenaly, ale nezdůraznily a seriozní britský tisk je po právu celkem ignoroval. Švýcarský list Neue Zürcher Zeitung, to mne zaujalo, z něj vyvodil, že české tajné služby jsou ovlivňovány politikou (jenže čí politikou? zeptal bych se českou politikou poněkud dezorientovaných Švýcarů).
Zato ruská oficiální místa se Zemanových „zjištění“ chopila s vehemencí a rychlostí, která dávala více než tušit, že Zeman své vystoupení s Rusy předem projednal, a povýšila jeho slova na důkaz, že britská vláda, jmenovitě premiérka Theresa Mayová, „žvaní“, když z pokusu o vraždu zběhlého ruského agenta obviňuje Rusko. Logiku takový závěr nemá – ale kdo mu chce uvěřit, uvěří.
Do věci se v této chvíli vložil premiér Kocourkovské republiky Andrej Babiš, aby znovu ukázal, že logický krok, který chce zůstat v kontextu absurdní situace, absurditu neruší, nýbrž umocňuje. Po rozhovoru s představiteli obou tajných služeb premiér vyhlásil, že jejich závěry nebyly rozdílné, nýbrž stejné – a že novičok se u nás nevyráběl a že opačný výrok je „nedorozumění“, plynoucí ze záměny výroby s pouhou laboratorní zkouškou. Tedy, to už premiér nedodal, že prezident Kocourkovské republiky je blbec na entou, na samé hranici svéprávnosti – anebo že se dopustil vlastizrady.
I tady by mohla celá aféra skončit, skončila by tu v každém normálním Kocourkově – ne však u nás.
Mluvčí prezidenta Republiky Kocourkov vše shrnul slovy, že mezi zjištěními prezidenta a premiéra není žádný rozpor. Že tedy „ano“ a „ne“ je totéž.
Akord na závěr: prezident Kocourkovské republiky vzápětí jmenoval na staroslavném kocourkovském Hradě pár nových generálů: ovšem ne všechny, které mu navrhla vláda. Šéf civilní rozvědky si vyšší hodnost nezaslouží, to je v každém normálním Kocourkově všem jasné.