Jestliže bych otázku, jak by vypadal můj život, kdyby dál pokračoval socialismus, dostal před pár lety, určitě bych se na ni pokoušel najít nějakou vědecky vyfutrovanou odpověď. Dnes se pokusím odpovědět jinak. Kromě svobody vnější, kterou k nám přinesla Havlova skupina, je však svoboda mnohem podstatnější, svoboda vnitřní. Myslím, že současný stav naší společnosti je známkou toho, že řada lidí spokojila pouze se svobodou vnější...

Číst dál...

Minulý víkend byl pracovní. V sobotu 16. listopadu jsem měl jako řidič pražské tramvaje speciální linku, která navážela lidi na manifestaci Milionu chvilek pro demokracii na Letnou. Velmi mě překvapilo veliké množství lidí, davy se skutečně valily ze všech stran. Chování lidí (mohu srovnávat!) bylo velmi ukázněné a služba proběhla v klidu.

Číst dál...

V listopadu 1989 jsem žádný převrat nečekal. Měl jsem pár let po studiu, po vojně a po svatbě, koncem srpna se nám narodila dvojčata. Můj kádrový profil vypadal zhruba takto: od rodičů jsem přijal náboženskou a antikomunistickou výchovu. Chodil jsem do kostela i do „spolča“ (u dveří vždycky stál nenápadný mužík a počítal, jestli už jsme tam všichni). Poslouchal jsem „štvavé“ vysílačky. Nebyl jsem pionýr ani svazák: a hrdý budžes vytrval...

Číst dál...