Počítám-li dobře, dva dny po 720 ozbrojencích, to je 1440 dnů ve službě (dnů placených ze státního rozpočtu, dnů, které mají více než osm služebních hodin) děleno 7 rovná se 205,71 – tedy více než 205 dnů ve službě bylo třeba na zadržení jednoho přestupek páchajícího zločince, neozbrojeného zločince, sedícího vcelku poklidně, i když asi se strachem, v kupé rychlíku či v autě...
Případ sourozenců Michalákových je regulérní únos, krádež dětí – krádež promyšlená, norskými úřady prováděná drsně, cynicky, s profesionální rutinou, nikoliv s ohledem na dobro dětí, jak občas i v našich médiích slyšíme a čteme, nýbrž s ohledem na dobro norských pěstounských rodin – pěstouství je v Norsku, jak známo, velmi výnosný byznys řízený a dobře placený státem. V pozadí jednání norských úřednic a úředníků není jen rozkoš z výkonu moci nad lidmi, což je zlo, které může propuknout kdekoli, kde moc není řádně demokraticky kontrolovaná veřejností a jinou demokratickou mocí – a v případě všemocného a i v Norsku obávaného Barnevernu kontrolována není, v pozadí stojí i satanská ideologie, podle které děti nepatří v první řadě rodičům, nýbrž státu. Podle které rodina je nepřítel...
Ruský raketový systém nemohl sestřelit civilní letadlo! Nikogdá! Ni odin! Co to ta mezinárodní vyšetřovací komise říká? Nesmysl! Když v 60. letech minulého století, za kubánské krize, předložil americký delegát v Radě bezpečnosti OSN jasné a jednoznačné fotografie ruských raketových zařízení na Kubě, sovětský zástupce Jakov Malik se na ně podíval – a znovu zopakoval, že na Kubě žádné sovětské rakety nejsou...
Poslanecká sněmovna /.../ konstatuje
a) že klíčová rozhodnutí, která mohou mít zásadní dopad na jednotlivé státy Evropské unie, nebo kterými by se mohly jednotlivé státy cítit existenčně ohroženy, mají být přijímána jednomyslně a
b) že rozhodnutí týkající se řízení masivních migračních toků jsou takovými klíčovými rozhodnutími...
Víte, že los se posuzuje jako sázka nebo hra? Víte, že herním vkladem nemohou být „neovladatelné přírodní síly“? Nevíte, vidíte, ale kdybyste v úterý sledovali v Poslanecké sněmovně tříhodinový projev Miroslava Kalouska, dozvěděli byste se to, i další informace, například byste zadarmo získali vědomost, že „právo hazardních her je polysémantický pojem“, ale „nenaplňuje odvětvotvorná kritéria“, takže se nejedná o samostatný obor práva, nýbrž o multioborovou právní disciplínu...
U nás v Opavě se otevíralo nové knihkupectví. Karmelitánské nakladatelství totiž uznalo, že Opava, město velmi zbožné, si zaslouží prodejnu duchovní literatury i v době, kdy se jiná kamenná knihkupectví zavírají pro nedostatek zájmu čtenářů. Přiznám se, že jsem na zahajovací mši šla také proto, že se mi na ranní nechtělo vstávat. Ale byla jsem překvapená. Mše byla příjemně krátká bez zbytečně dlouhých proslovů, takže se brzy dlouhý hrozen věřících objevil na náměstí přesouvaje se do prodejny. Bylo nás mnohem více než připravených obložených chlebíčků a buchet, takže vám vůbec nemohu napsat, jak to půvabné občerstvení chutnalo. Hlučící dav mě zatlačil do kouta obchodu, kde byly v regálu misály, bible a jiné kožené knihy. Mezi nimi i sbírka Zpěvy s odpovědí lidu. Měla jsem ji vyhlédnutou už z katalogu. Od dětství totiž ve mně dříme touha učit se zpívat žalmy tak, jak se zpívají při mši. Ta kniha je krásná: vázaná v kůži a obdařená čtyřmi barevnými záložkami, jaké jen tak nějaká publikace nemá. Doma jsem ji otevřela na chvalozpěvu Magnificat a podle prvních not, které jsem vyloudila z kytary jsem poznala, že tento nápěv znám. Zrovna je určen pro 7. říjen – den Panny Marie Růžencové. Dnes celý den mi ta jediná věta „Velebí má duše Pána“ stále přicházela na jazyk, když jsem chodila svým pracovištěm z budovy do budovy. Vzpomněla jsem si, že Thákur někde píše: „Bůh mě má v úctě, když pracuji. Miluje mě, když zpívám.“ Pokud je to tak, ptám se: „A co teprve, když dělám obojí dohromady?“
„Na rozdíl od jiných případů, tentokrát je únosce znám,“ řekla, a to po právu, poslankyně Jitka Chalánková (TOP 09) o rozhodnutí norských orgánů péče o dítě, které vyňaly oba bratry Michalákovy z rodičovské odpovědnosti jejich biologické matky a současně rozhodly o adopci Davida, mladšího z bratrů, norskou pěstounskou rodinou. Připomeňme, že vyšetřování norské policie důvody, které vedly k odebrání dětí matce, vůbec nepotvrdilo, ale děti přesto zůstávají již čtvrtý rok u pěstounů... Jitka Chaláková vyzvala vládu, aby jednala, a to okamžitě, „nikoli až za rok a půl“. Byl by to jistě velmi nepříjemný pocit, kdybychom žili v zemi, jejíž vláda není schopna se účinně zastat svých unesených občanů.
