Tu vystoupil Petr s ostatními jedenácti apoštoly a slavnostně k nim promluvil: Židé a všichni jeruzalémští obyvatelé, ať je vám to známo: pozorně vyslechněte mou řeč! Tito lidé nejsou opilí, jak se domníváte, vždyť je teprve devět hodin dopoledne! Ale to se splnilo, co řekl prorok Joel (3, 1–5): „V posledních dnech, praví Bůh, vyliji ze svého Ducha na všechny lidi. Pak budou vaši synové a vaše dcery prorokovat, vaši mladí muži budou mít vidění, vaši starci dostanou ve snu zjevení. Vyliji v těch dnech ze svého Ducha i na své služebníky a na své služebnice, a budou prorokovat. A způsobím divy nahoře na nebi a znamení dole na nebi: krev a oheň a sloupy dýmu. Slunce se obrátí v temnotu a měsíc v krev, dříve než přijde veliký a slavný den Páně. A každý, kdo bude vzývat jméno Páně, bude zachráněn.“ Izraelité, poslyšte tato slova! Bůh vám dal svědectví o Ježíši Nazaretském mocnými činy, divy a znameními, které, jak víte, konal Bůh skrze něho mezi vámi. A on byl vydán, jak to Bůh předem rozhodl a předpověděl, a vy jste ho rukama bezbožníků přibili na kříž a zabili. Ale Bůh ho vzkřísil, zbavil bolestí smrti, protože nebylo možné, aby zůstal v její moci. David o něm přece říká (Ž 16, 8–11): „Mám Pána před očima stále, je mi po pravici, abych se neviklal. Proto se raduje mé srdce a můj jazyk jásá. Ano i mé tělo odpočine v naději, neboť nevydáš mě podsvětí napospas, nedopustíš, aby tvůj Svatý podlehl porušení. Oznámils mi cesty života, naplníš mě blahem před svou tváří.“ Bratři, budiž mi dovoleno, abych k vám bez okolků promluvil o praotci Davidovi. Ten umřel a byl pohřben, a jeho hrob máme u nás až dodneška. Byl to prorok a věděl, že Bůh mu přísahou slíbil, že na jeho trůně usadí jednoho z jeho potomků. Viděl tedy do budoucnosti, a když řekl, že nebude ponechán v podsvětí a jeho tělo že nepodlehne porušení, mluvil o Kristově zmrtvýchvstání. Toho Ježíše Bůh vzkřísil, a my všichni jsme toho svědky. Byl povýšen po pravici Boží, od Otce přijal slíbeného Ducha Svatého, vylil ho, jak vidíte a slyšíte. David na nebe nevystoupil, ale prohlásil (Ž 110, 1): „Řekl Hospodin mému Pánu: posaď se mi po pravici, dokud ti nepoložím tvé nepřátele jako podnož k nohám.“ Ať je úplně jasno celému izraelskému národu toto: Pánem a Mesiášem ustanovil Bůh právě toho Ježíše, kterého vy jste ukřižovali. (Sk 2, 14–36).
Jak asi, říkal jsem si vždycky, otevíral nepoznaný Pán Ježíš učedníkům Písmo na cestě do Emauz, že „hořelo jejich srdce“ (srov. Lk 24, 32)? Která asi místa vybíral z Písma – a jak je interpretoval? Možná to bylo nějak takhle, jak jsme právě slyšeli z úst svatého apoštola Petra v Jeruzalémě o prvních Letnicích po zmrtvýchvstání a nanebevstoupení Páně.
Jak máme mluvit o Bohu, jak máme zvěstovat Pána těm, kdo se s ním nikdy nesetkali, anebo právě setkali a domnívají se, že o křesťanství vědí všechno – a mají na ně „svůj názor“?
Tak asi takto.
Takto káže svatý apoštol Petr, představený sboru apoštolů, bezprostředně, minutu po vylití Ducha Svatého!
Přesahuje možnosti této nepatrné úvahy nad druhou kapitolou Apoštolských skutků důkladně rozebrat Petrovu letniční katechezi. Jen několik věcí nám nemůže nebýt nápadných: svatý apoštol Petr nepáchá žádnou „preevangelizaci“: jde rovnou k věci, mluví o Pánu Ježíši Kristu. Petr, z jehož hlavy a srdce nezmizel ohnivý jazyk Svatého Ducha, posluchačům nikterak nešmajchluje, neobchází nepříjemné skutečnosti, které by je mohly rozčílit a za které by ho mohli i zabít: rovnou a jasně jim vytýká jejich hřích: „Ať je úplně jasno celému izraelskému národu toto: Pánem a Mesiášem ustanovil Bůh právě toho Ježíše, kterého vy jste ukřižovali.“ Nebojí se zmínky o konci časů: „Slunce se obrátí v temnotu a měsíc v krev, dříve než přijde veliký a slavný den Páně.“ A konečně: Petr argumentuje z Písma; široce cituje slovo Boží a vykládá jeho smysl, tak úžasně, že i o něm můžeme říct, co říkali Židé o Pánu Ježíši: „Jak to, že se vyzná v Písmu, když se tomu neučil?“ (Jan 7, 15). To promlouvá a vykládá Slovo třetí božská osoba, Duch Svatý.
Když to posluchači uslyšeli, proniklo jim to do srdce a ptali se Petra a ostatních apoštolů: „Bratři, co máme dělat?“ A Petr, jak čteme ve Skutcích apoštolů, jim odpověděl: „Obraťte se! A každý z vás ať se dá pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy, a jako dar dostanete Ducha Svatého“ (srov. Sk 2, 37–38).