Před chvílí jsem představil děti, které – dá-li Pán Bůh – za pět týdnů přijmou poprvé ve svém životě Tělo a Krev Pána Ježíše pod způsobou chleba a vína. Před tím poprvé přistoupí ke svaté zpovědi a přijmou svátost smíření. Je to pro nás všechny chvíle, kdy si připomeneme tyto události v našem životě.
A to je první myšlenka – vděčnost. Často slyšíme slova: Doba je zlá. Je to lež – to, co není v pořádku nebo je zlé, není způsobeno časem, dobou, v které žijeme, ale tím, co my lidé myslíme, mluvíme a děláme.
Včera jsem byl svědkem události, která to svým svým způsobem zobrazuje. Pětileté dítě stručně zavelelo své mamince: „Mámo, pití.“ Čekal jsem, jak na to maminka odpoví. Velmi často – Bohu žel – slyšíme z úst maminek něco jako: „Co bys chtěl, miláčku – kolu nebo něco jiného?“ Naštěstí – tentokrát maminka napomenula své dítě slovy: „Jak se to říká?“ A šlo to, následovala prosba.
Dnes slavíme slavnost Seslání Ducha Svatého. Co bychom si mohli dnes – mimo jiné – vyprošovat? Odvahu žít v pravdě. Je to velmi důležité, velmi těžké a jsem přesvědčen, že bez Ducha Svatého to možné není.
Dvěma chlapcům se kdysi dostalo mimořádné cti. Byli na návštěvě u papeže. Jeden z nich udělal zkoušku a postoupil do dalšího ročníku školy, druhý ne. Papež se jich zeptal, jak jim šlo učení. První se pochlubil svým úspěchem. „A jak jsi dopadl ty?“ Chlapec neměl odvahu, styděl se před mnoha lidmi, a tak zalhal: „Já jsem také zkoušku udělal.“ Jenže papež poznal, že lže, a řekl mu: „Proč neřekneš papeži pravdu?“ Pochopil jeho stud a laskavě mu popřál odvahu vždy říkat pravdu – a úspěšné studium.
Jeden z našich farních patronů je svatý Petr. Ten také neměl odvahu říct pravdu, když se ho po zatčení Pána Ježíše ptali, jestli je jeho učedník. Třikrát Pána Ježíše zapřel. Potom toho litoval tak, že on, dospělý muž, velmi plakal. Ale potom, po Ježíšově zmrtvýchvstání a nanebevstoupení, zase přišel strach a s ostatními učedníky se schovávali v horní místnosti za zavřenými dveřmi. Až desátý den – ve chvíli, kdy dostali všichni Ducha Svatého – získali apoštolové odvahu říkat lidem pravdu o Pánu Ježíši. A odvahu pro Pána Ježíše přinášet různé oběti – ztrátu svobody a nakonec i ztrátu života. Proč? Aby za obětovaný život – získali život věčný.
Chlapec měl u papeže strach z ostudy, Petr měl strach z vězení, případné ztráty života. Říká se, že strach má velké oči.
Duch Svatý, který je Pánem a dárcem života, je také dárcem pravdy a odvahy v této pravdě žít.
A v tom vidím velké nebezpečí, které hrozí člověku v této době. Něco jiného si myslet, a něco jiného říkat. Něco jiného říkat, a něco jiného dělat. Takzvaný „jakobysmus“.
Děti – děkujte rodičům, za to, že měli odvahu vás dát pokřtít, i když většina dětí pokřtěna není.
Rodiče – děkujte za děti, které vám Pán Bůh svěřil, a každý den jim vyprošujte Ducha Svatého – není nic důležitějšího. Proč? Aby skrze odvahu žili v pravdě a svým životem dosáhli věčně šťastného života, který jim byl dán ve svatém křtu. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
Přijď, Duchu Svatý, naplň srdce svých věrných a zapal v nich oheň své lásky. Sešli svého Ducha a všechno bude stvořeno a obnovíš tvář země. Bože, ty nám sesíláš svého Ducha, aby nás osvěcoval světlem pravdy; dej, ať nám tato jeho pomoc nikdy nechybí, abychom se dobře rozhodovali a správně jednali. Skrze Krista našeho Pána. AMEN.