Dnešní promluva bude osobní ze tří důvodů.
1. Bude jen pro papír a internet – nebude nikde naživo, snad kromě úterka ve věznici.
2. V nedávné době se mi dostalo několika povzbuzení víry v Trojjediného Boha, o které bych se chtěl podělit.
3. Text dnešního evangelia je jedním z nejoblíbenějších slov našeho Spasitele – do určité míry je to jeho poslední vůle a přání. Slova svatého evangelia podle Matouše: Jedenáct učedníků odešlo do Galileje na horu, kam jim Ježíš určil. Uviděli ho a klaněli se mu, někteří však měli pochybnosti. Ježíš k nim přistoupil a promluvil: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa (Mt 28,16–20).

Dnes celá Církev slaví jedno z největších tajemství Boha – ne-li vůbec největší: Nejsvětější Trojici. Jeden Bůh – tři osoby. Kolik je to příkladů a podobenství pro nás nechápavé a pochybující učedníky – všude kolem nás. Přesto nám to „nedocvakne“.

Jedna z osvědčených cest ke smazání pochybností a pochopení tohoto tajemství je klanění – adorace. Vím, je to sen, ale přesto ho zveřejním: dovedete si představit, že by ve zprávách zaznělo: „Včera proběhla noc kostelů. Tyto stavby, které s nepředstavitelným úsilím a obětmi postavili naši předkové jako domy modlitby, ne muzea, se naplnily mnoha lidmi z řad věřících i nevěřících (možná by tam byl počet osob), kteří adorovali – klaněli se Bohu ve svatostánku přítomnému, podle příkladu Kristových učedníků, kteří jsou pevně přesvědčeni o tom, že Pán Ježíš má skutečně veškerou moc na nebi a na zemi, že nás posílá získat, křtít, učit a věřit. Všechny, kteří o něm neslyšeli, kteří o něm nevědí. On je s námi stále.“ To by byla krása!

Včera jsme se vydali do Olomouce po stopách svatého Jana Sarkandera – 12 dospělých a 39 dětí. Byli jsme v jeho kapli v kněžském semináři, bohoslovec 3. ročníku nás seznámil s životem a formací budoucích kněží. V kapli, která je zbudována nad místem, kde svatý Jan vydal svůj život Bohu, jsme slyšeli promluvu P. Damiána o věrnosti povolání – kněžskému i manželskému. Pomodlili jsme se litanii v katedrále u schránky se světcovými tělesnými ostatky. A odpoledne jsme v zoo koukali na exoty. Díky Pánu Bohu, andělům, všem svatým a dobrodincům za ochranu a pomoc.

Zítra končí měsíc květen zasvěcený Panně Marii – svátkem jejího Navštívení. Ve slovenském časopise Rodina Neposkvrněné je rozhovor s nemocničním kaplanem. Pro povzbuzení z něj vybírám:

– Jaký máte nejkrásnější zážitek s Pannou Marií? Je něco, co vás vede k větší úctě a důvěře v ni?
– Každý týden navštívím pacienty na onkologii a nabídnu svátosti. Jeden z nich, který byl na tom velmi špatně, už šestkrát odmítl. Řekl, že ať zemře jakkoli, nikdy se nevyzpovídá! Při poslední návštěvě jsem si všiml, že má na stolku dva obrázky – Pannu Marii Lurdskou a archanděla Michaela. Vytáhl jsem obrázek Panny Marie, Matky všech národů a řekl: „Přidám ho do vaší sbírky.“ Slabým hlasem řekl: „Vůni, cítím krásnou vůni.“ Já necítil nic. Vzápětí mně došlo, že Panna Maria o sobě dává vědět, tak jak jsem o tom kdysi slyšel. A potom šlo vše velmi hladce: „Tak co, zkusíme zpověď?“ – „Ano.“ – „Dáme pomazání nemocných?“ – Přikývl. – „Dáme svaté přijímání?“ – „Ano.“ Druhý den jsem se dozvěděl, že v noci zemřel. Po několika dnech mi volala jeho teta, děkovala a řekla, že se za něj modlila stále svatý růženec – za jeho obrácení. I tyto její modlitby byly součástí spásonosné vůně Panny Marie.

Všemohoucí, Trojjediný Bože – na přímluvu Panny Marie a svatého Josefa, dej nám skrze klanění Tobě více víry. Skrze Krista našeho Pána. AMEN.