Svatý Pavel nám říká: „Když se někdo stal křesťanem, je to nový tvor, to staré pominulo a nové nastoupilo.“
Člověk–křesťan, který je zraněn dědičným hříchem, prochází různými zkouškami. Při našem dnešním rozjímání se zaměříme na zkoušky víry v Boha.
Některé zkoušky jsou naplánované, očekávané – jiné přichází náhle, nečekaně. Dodnes – i když je to už víc než čtyřicet roků – vzpomínám na jednu neplánovanou zkoušku víry mé maminky. V neděli jsme se vydali na návštěvu za tatínkem do léčebny plicních nemocí na Buchtově kopci. Bylo to v zimě a my jeli naším novým trabantem. Tatínek mě takřka tři roky před tím, než jsem získal řidičák, učil řídit auto a předával cenné řidičské rady, které posbíral díky zkouškám svých i dalších řidičů. Tato tatínkova škola přinesla své plody při zkouškách v životní autoškole. V jedné zatáčce, v aleji vzrostlých stromů, to přišlo. Jak se říkává: řidič nepřizpůsobil rychlost jízdy stavu a povaze vozovky – a naše auto dostalo smyk. Podvědomě jsem dělal to, co mně říkal tatínek: točil volantem střídavě do protisměru a lehce přidával plyn, aby přední náhon „vytáhl“ vůz ze smyku. Maminka, kterou zachvátil velký strach o náš život, nahlas volala Pána Ježíše o pomoc. Nezkušený řidič byl po této zkoušce přesvědčen, že jeho řidičské umění zachránilo zdraví cestujících a auto – dnes jsem nezvratně přesvědčen, že to byla hluboká a neotřesitelná víra maminky, kterou – kdyby to nebyl jeden z hlavních hříchů – jí budu stále závidět.
Pán Bůh zkoušel milovaného Joba (dnešní čtení Job 38,1–11): ztrátou majetku, budoucnosti (dětí), zdraví a cti. Odpověď zkoušeného Joba zní: „Pán Bůh dal, Pán Bůh vzal, jméno jeho budiž pochváleno“ a „Dobré od Boha bereme, zlé brát nechceme?“
Pán Ježíš zkouší učedníky, kteří díky znamením, která konal, si myslí, že se jim nemůže nic stát. Jak by se mohli tak zkušení rybáři vydat na nebezpečnou noční plavbu? Ve větrné bouři jediné, na co myslí, je nebezpečí ztráty života – pozemského. Budí Pána Ježíše: „Mistře, je ti jedno, že hyneme?“ (Dnešní čtení: Mk 4,35–41.)
Jsem přesvědčen o tom, že otázky, kterými Pán Ježíš zkoušel své současníky a zkouší také nás, jsou klíčové pro náš život. Proto je dobré si je klást a odpovídat na ně, zvlášť, když přichází zkoušky.
Slovo zkouška má blízko ke slovu pokušení.
Zkouší nás Pán Bůh, zkoušíme sami sebe nebo nás zkouší lidé kolem nás, zkouší nás zlý duch.
Zkouškou vždy získáme, nikdy neztratíme. Skrze úspěšné zkoušky v nás roste radost. Ty, které „neuděláme“, nás vedou k naději, víře a vytrvalosti. Náš mistr říká: „Vytrvalostí zachráníte svou duši“ (Luk 21, 19).
Skvělým životním příkladem je zítřejší světec svatý Alois Gonzaga, patron studentů, ministrantů, mládeže, mravní čistoty. Vše poměřoval slovy: „Co to prospěje k životu věčnému?“
Svatý Bože, dej, ať jsme naplněni úctou a láskou k tobě; vždyť nás stále miluješ, staráš se o nás jako Otec a nikdy nás nepřestáváš vést. Prosíme o to skrze Krista našeho Pána. AMEN.