Dnes budeme rozjímat Boží slovo z pohledu života hlavního patrona Evropy – svatého Benedikta, který má dnes svátek a který je duchovním otcem svatých – Cyrila, Metoděje, Vojtěcha a Prokopa a dalších.
Prorok Amos (7, 12–15) se brání proti vyhánění od mocných tohoto světa – „Hospodin si mě vybral a poslal mě, abych lidem říkal jeho slovo.“
V odpovědi žalmu (Žl 85): „Pane, ukaž nám své milosrdenství!“ si připomínáme velké Boží milosrdenství, které jsme si nezasloužili.
Svatý Pavel věřící z Efezu a také nás vede k tomu, abychom Pána Boha především a na prvním místě chválili (Ef1, 3–14).
Pán Ježíš posílá své hlasatele – vybavuje je svou mocí, dává jim úkoly – hlásání dobré zvěsti, obrácení a uzdravování nemocných.
Jeden ze současných vyvolených, povolaných a poslaných, který – kromě jedné každodenní prosebné přímluvy – o koronaviru v kostele takřka vůbec nemluvil, nyní promluvil: „Už delší dobu je hlavní téma nákaza koronavir. Někteří lidé se touto nemocí nakazili, někteří zemřeli. Je zde však jiná nákaza, daleko nebezpečnější – ničící všechno. O té se takřka vůbec nemluví a přitom jí podléhá daleko víc lidí. Je to ztráta víry v Boha.“
Dnes můžeme prosit svatého Benedikta o jeho přímluvu v obnovení a prohloubení naší víry. Společně s ním a Kristovými Dvanácti říkejme často: „Pane, dej nám více víry!“
Svatý otec Benedikt nám dává nehynoucí řád života v jednoduchém hesle: „Modli se a pracuj!“
Jak na to? Vladimír Neuwirth, spoluzakladatel sdružení Opus bonum, které má své kořeny v benediktinské spiritualitě, píše ve svém Apokalyptickém deníku, že pro víru je nutné dvojí: 1) Stát před Bohem, modlitba, rozjímání, mše svatá – a za 2) „chodit“ s Bohem – žít stále podle Božího řádu, řádu lásky. Základ je „stání“ – modlitba. Čím bude dokonalejší, tím více ovlivní i naše „chození“ s Bohem. Ideál je, aby se stání ztotožnilo s chozením.
V benediktinském klášteře (dnes majetek státu) v Kladrubech v západních Čechách je možné jít na prohlídku kostela. Dvakrát jsem tam zažil málo příjemné překvapení. Poprvé, když jsem žádal o časový prostor pro sloužení mše svaté pro poutníky a prohlídku. Po poradě nám pracovníci sdělili, že je to možné, ale musíme zaplatit vstupné dvakrát. Ti, kteří tento nádherný kostel stavěli ke slávě Boží, skrze modlitbu a mši svatou, se museli v hrobě obracet. Druhé nemilé překvapení přišlo ve chvíli, kdy historicky dobře vzdělaná, ale křesťanství a duchovního života svatého Benedikta naprosto neznalá průvodkyně začala vykládat obraz o pokušení svatého Benedikta. Potom přišlo nečekaně příjemné překvapení. Průvodkyně se nechala od doprovázejícího duchovního s pokorou pravdivě poučit. Oporou při výkladu mu byl benediktinský kříž, který v mnoha podobách v kostele je a na kterém jsou slova modlitby, která je tak v současné chvíli nejen pro církev, Evropu a svět tolik potřebná: „Svatý kříži, buď světlem mým, vždyť nesmí být drak vůdcem mým! Jdi mi z cesty, satane, už mě nikdy nesváděj, tvé sliby jsou jen klam, svůj jed si vypij sám!“
Všemohoucí Otče, dej nám – na přímluvu Panny Marie, svatého Josefa, svatého Benedikta, v Duchu Svatém poznání, že naším vůdcem v pravém slova smyslu je tvůj Syn a jeho kříž, nástroj naší záchrany a záruka věčného života. Skrze Krista, našeho Pána..