Při mši svaté jsme dnes recitovali Gloria, Sláva na výsostech Bohu, protože je svátek – přitom jako svátek se dnešní den svaté Marie Magdaleny slaví v našem latinském obřadu teprve krátce, protože na svátek jej povýšil teprve současný papež František.
V 7. kapitole evangelia podle Lukáše čteme silnou a dojímavou scénu, která se odehrává při jídle v domě bohatého farizea jménem Šimon. K Ježíšovi, který seděl u stolu, se zezadu přiblížila žena, jejíž jméno Lukáš neuvádí, zato o ní říká, že to byla hříšnice.
„Přišla s nádobkou drahocenného oleje, přistoupila zezadu k jeho nohám a rozplakala se; slzami mu začala smáčet nohy a vlastními vlasy je utírat. Líbala je a mazala drahocenným olejem. Když to viděl farizeus, který ho pozval, pomyslil si: Kdyby to byl prorok, byl by poznal, kdo a jakého druhu je ta žena, která se ho dotýká, že je to hříšnice! Ježíš mu na to řekl: Šimone, rád bych ti něco pověděl. On na to: Jen mluv, mistře!“ A Ježíš vypráví podobenství. „Jeden věřitel měl dva dlužníky. První mu byl dlužen pět set denárů, druhý padesát. Když neměli, čím dluh splatit, odpustil ho oběma. Kdo z nich ho tedy bude mít více rád? Šimon mu odpověděl: Mám za to, že ten, komu více odpustil. Řekl mu: Správně jsi usoudil. Obrátil se k ženě a řekl Šimonovi: Vidíš tuto ženu? Vešel jsem do tvého domu. Vody na umytí nohou jsi mi nedal, ona však mi nohy skropila slzami a utřela svými vlasy. Nepolíbils mě na pozdrav, ona však od chvíle, co jsem vešel, mi nepřestala líbat nohy. Nepomazals mi olejem hlavu, ona mi však drahocenným olejem pomazala nohy. Proto ti říkám: Jsou jí odpuštěny její mnohé hříchy, protože projevuje velkou lásku. Komu se odpouští málo, málo miluje. Jí pak řekl: Jsou ti odpuštěny hříchy. Ostatní hosté hosté si začali sami u sebe říkat: Kdo je to, že i hříchy odpouští? On však řekl ženě: Tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji!“ (překlad O. M. Petrů).
Od konce 6. století je v západní církvi tato nepojmenovaná žena ztotožňována s Marií Magdalskou, což se opírá o to, že v následující, 8. kapitole svého evangelia se Lukáš o Marii Magdaleně výslovně zmiňuje a říká, že z ní Ježíš vyhnal sedm (rozuměj: mnoho) zlých duchů. Tak například v kostele svaté Maří Magdaleny v Brně, a nejen tam, je na oltářním obraze (je to kopie slavné Rubensovy malby) právě tato scéna v domě farizea Šimona. Ale východní církev kající hříšnici ze Šimonova domu se svatou Marií Magdalenou nikdy neztotožňovala.
Marie z Magdaly patřila k ženám, které Pána Ježíše doprovázely, a na rozdíl od apoštolů – kromě Jana – jej, spolu s jeho Matkou, následovala až na Kalvárii.
Proto také dostala od Pána Ježíše výsadu, že se jí po svém zmrtvýchvstání zjevil dříve než apoštolům a že k nim byla vyslána právě ona jako první zvěstovatelka zmrtvýchvstání. Ona časně ráno jako první viděla prázdný hrob. „Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého měl Ježíš tolik rád, a řekla jim: Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“ Petr a Jan, jak nám říká 20. kapitola Janova evangelia, se rozběhli na místo Ježíšova pohřbení, prohlédli si prázdný hrob a viděli pruhy plátna i roušku, která byla na Ježíšově hlavě, a vrátili se domů. „Ještě totiž nerozuměli Písmu, že on musí vstát z mrtvých.“
Dnešní svátek tak tvoří jakoby malé Velikonoce uprostřed léta.
Marie Magdalena, jak píše Jan dále, zůstávala i po odchodu apoštolů u hrobky a plakala. A tehdy se jí ukázali andělé, „řekli jí: Ženo, proč pláčeš“, ona se vůbec nepodivila tomu, kdo se jí takto ptá a jestli jsou to andělé, a měla jen jedinou myšlenku, najít odnesené Ježíšovo tělo: „Vzali mého Pána a nevím, kam ho položili.“ Vzápětí se jí zjevuje sám Ježíš, ale ona ho nepoznává, a to ani tehdy, když ji oslovuje a rovněž, jako andělé, se jí ptá, proč pláče.
Jak ho mohla nepoznat, když ho měla tak ráda, když byla s ním, v jeho družině, dlouhou dobu, měsíce a snad i roky? Jejím cílem, za kterým šla, bylo vypátrat ukradenou Ježíšovu mrtvolu a opět ji důstojně uložit; možnost, že by umučený a pohřbený Pán stanul před ní jako živý člověk, byla tak absurdní, že jí ani nepřišla na mysl. „Pane, jestliže tys ho odnesl, pověz mi, kam jsi ho položil, a já ho přenesu,“ říká Marie Ježíšovi.
A následuje jedna z nejdojemnějších a nejhlubších scén z celého evangelia, jediné slovo, Ježíšovo oslovení: „Marie!“ A „ona se k němu obrátila a zvolala Rabbúni! – to je hebrejsky a znamená to Mistře“.
A pak už spolu zůstali a nikdy se nerozdělili, i když Ježíš jí zatím řekl „Nezadržuj mě! Neboť jsem ještě nevystoupil k Otci“ a poslal ji zvěstovat zprávu o zmrtvýchvstání učedníkům. Už se nikdy nerozdělili, ačkoli Marie Magdalena ještě nějakou dobu, nevíme, jak dlouho, žila zde na zemi a on se vrátil do nebe k Otci.