Dnešní Boží slovo je o tom, jak máme postupovat při záchraně druhého člověka, kterému hrozí ztráta duše, ztráta věčného štěstí – nebe. Může nám pomoci odpověď na otázku: „O čem se mluví ve světě?“ Většina zpráv a novinek, které také my věřící s velkou chutí sledujeme, je o cizích hříších. Okrádáme se tím o čas, který bychom mohli věnovat skutečně užitečným věcem. Málokdo – pokud vůbec někdo – po přijetí těchto zpráv a novinek sepne ruce o modlí se za nápravu hříšníka.
Prorok je vyzván k napomínání bezbožníka (Ez 33, 7–9). Na tuto výzvu jsme prosili odpovědí k žalmu: Kéž byste dnes uposlechli jeho (Božího) hlasu. Svatý Pavel nám připomíná, že podstatou každého přikázání je láska (Řím 13, 9–10). O skutečné lásce mluví Pán Ježíš, když nás navádí k uzdravení – záchraně člověka – jeho nesmrtelné duše (Mt 18, 15 – 18).
Pravidla účinného napomenutí jsou jasná: 1. Mezi čtyřma očima. 2. Když to nepomůže – tak před svědkem. 3. Pověz to církvi. 4. Pokud neposlechne církev, tak s tím člověkem přeruš kontakt. Toto ale neznamená, že to máš vzdát. Naopak cesta k záchraně člověka pokračuje dál – je nutné nasadit účinnější léčbu než je lidské napomínání a mlčení. Toto jsou pouze – když si pomůžeme slovníkem z oblasti léčení nemocí tělesných – podpůrné prostředky. Tyto prostředky jsou důležité hlavně pro nás, abychom my sami nezhřešili jedním z cizích hříchů: mlčet ke hříchu druhého. Skutečný lék je obsažen ve větě: Jestliže se shodnou na zemi dva z vás na jakékoli věci a budou o ni prosit, dostanou ji od mého nebeského Otce (Mat 18, 19).
K tomuto základnímu léku přidejme hlavní podpůrný lék – v souvislosti se zářijovými dny, kdy se klaníme všemohoucímu Bohu skrze oslavu Panny Marie. Připomínáme si její narozeniny, jmeniny a také po svátku svatého Kříže její bolesti. Panna Maria je ten první člověk, kterému se můžeme vždy a za všech okolností svěřit a s ním se spojit – kde jsou dva… Její přímluva je nejúčinnější.
Dva příklady pro povzbuzení:
11. září 1941 – v Napajedlích umírá Boží služebnice Anna Marie Zelíková. V věku devíti roků byla – při prvním svatém přijímání – tak uchvácena příkladem svaté Terezičky, která se obětovala za kněze a za misie, že se rozhodla ji následovat. Když se na Zelený čtvrtek 1938 – ve svých čtrnácti letech – dozvěděla „novinku“ o  zabíjení dětí před jejich narozením, tak následný den – na Velký pátek – sama sebe nabízí jako smírnou oběť za tyto hříchy. Bůh ji vyslyšel a její smírnou oběť přijal.
11. září 2004 je zavražděn na své faře v Třeběnicích  kněz, lékař, laskavý, Bohu vždy věrný člověk svaté pověsti – P. Kubíček. Už po dvacáté několik desítek věřících ve snaze zadostučinit za svatokrádežné hříchy vrahů kněží v naší zemi konalo smírnou pěší pouť – od hrobu mučedníka v Kunštátě k Bolestné Panně Marii do Sloupu. Jakou první otázku dostali tito kajícníci? Kolik vás bylo? Kolik je to kilometrů? Jaké jste měli počasí? Není daleko důležitější to, že se po celý den svými modlitbami, potem, bolestmi, oběťmi snažili napravit to, co jejich bližní svým hříchem pokazili? Těší nás, že Pán Bůh vidí do srdce člověka a ví všechno. Tak jak nás k tomu ve svých zjeveních – církví uznaných i neuznaných – stále vybízí Matka Boží: „Pokání, pokání, pokání.“
Všemohoucí Otče, děkujeme za vše, co nám dáváš. Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, andělů a svatých prosíme o dar laskavého napomínání a účinného pokání. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.