Slova svatého evangelia podle Matouše:
Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: „Nebeské království je podobné hospodáři, který vyšel časně zrána najmout dělníky na vinici. Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici.
Když vyšel kolem devíti hodin, viděl jiné, jak stojí nečinně na trhu. Řekl jim: 'Jděte i vy na mou vinici a dám vám, co bude spravedlivé.' A šli. Kolem dvanácti a kolem tří hodin odpoledne vyšel znovu a udělal to zrovna tak. Vyšel kolem pěti hodin a našel jiné, jak tam stojí, a řekl jim: 'Co tu celý den nečinně stojíte?' Odpověděli mu: 'Nikdo nás nenajal.' Řekl jim: 'Jděte i vy na mou vinici!' Když nastal večer, řekl pán vinice svému správci: 'Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, začni od posledních k prvním.' Přišli ti, kdo nastoupili kolem pěti odpoledne, a dostali po denáru. Když přišli první, mysleli, že dostanou víc, ale i oni dostali po denáru. Vzali ho, ale reptali proti hospodáři: 'Tady ti poslední pracovali jedinou hodinu, a dals jim zrovna tolik co nám, kteří jsme nesli tíhu dne i horko.' On však jednomu z nich odpověděl: 'Příteli, nekřivdím ti. Nesmluvil jsi se mnou denár? Vezmi si, co ti patří, a jdi. Chci však i tomuhle poslednímu dát jako tobě. Nesmím s tím, co je moje, dělat, co chci? Anebo závidíš, že jsem dobrý?' Tak budou poslední prvními a první posledními.” (Mt 20,1–16)
Dnes nás Pán Ježíš staví před velmi náročnou zkoušku. Chce nás přivést na další schůdek při výstupu do nebe. Pro mnohé není možné tento náročný krok – zkoušku – udělat. Důvod je naprosto jednoduchý: na místo Boží dává takový člověk sám sebe a své myšlení.
V prvním čtení (Iz 55, 6–9) nás Boží muž učí, že je možné Pána Boha najít – je blízko. Tak blízko, a přitom naše já a svět, ve kterém žijeme, ho od nás oddaluje. Denně – někteří křesťané i několikrát denně – prosí: „Buď vůle Tvá, jako v na nebi, tak i na zemi,“ – ale pozor, když je jiná než ta naše! Nebo jiná než to, co hlásají majitelé sdělovacích prostředků! Přesto stále platí slovo: „Nejsou vaše myšlenky jako myšlenky mé“ (Iz 55, 8).
Ale naději nás učí slova žalmu: „Blízký je Hospodin všem, kdo ho vzývají“ (Ž 145, 18).
Apoštol Pavel, který změnil svůj život, nám říká – toužím celým svým já po smrti, která mě dá plnost života s Kristem, ale pokud Ježíš chce, tak vám budu dál sloužit (srov. Flp 1, 23–24). A tato služba spočívá v hlásání radostné zvěsti – evangelia. Boží služebník má za úkol – na prvním místě – hlásat Krista! Nic víc, nic míň! Hlásat vhod, či nevhod, hlásat!!!
K úspěšnému složení zkoušky z dnešního evangelia (Mt 20, 1–16) nám pomůže znalost a bezpodmínečné přijetí jedné ze základních pravd naší víry: BŮH JE NEJVÝŠ SPRAVEDLIVÝ.
Další pomůcky jsou dvě. V dnešní době je i pro mnohé věřící těžké, mnohdy nemožné, je přijmout.
1. Musíš opustit „počítací“ svět. Nasmlouvaný denár je Bůh sám. Bůh sám sebe dává. Nic většího neexistuje. Bůh se chce dát a dává každému člověku. Každému!
2. Délka práce – služby na Božím království, spolupráce s Bohem na spáse duší je už sama o sobě velkou a nezaslouženou odměnou. Toto poznání by nám mohlo pomoct naplnit náš život modlitbou a naše kostely při bohoslužbách.
V závěru filmu o svatém Josefu Moscatim – Lékař zázraků je zajímavá a poučná scéna. Jeho přítel se dívá po jeho bídě, kterou si Josef sám vytvořil vlivem toho, že vše rozdal chudým nemocným, a říká mu: „Ty nemáš nic, ničeho jsi nedosáhl!“ a lékař chudých s úsměvem odpovídá: „ A v tom ničem jsem objevil a získal úplně všechno!“
Všemohoucí Bože Otče – děkujeme za všechno, co nám dáváš, zvláště za dar poznání tvé vůle. Vyslyš nás, když vedeni Duchem Svatým, na přímluvu Panny Marie, andělů a svatých, tě prosíme o sílu a vše potřebné k jejímu naplnění. Skrze Krista našeho Pána. Amen.