Slova svatého evangelia podle Matouše
Ježíš mluvil k velekněžím a starším lidu v podobenstvích: „Nebeské království je podobné králi, který vystrojil svému synovi svatbu. Poslal služebníky, aby svolali hosty na svatbu, ale ti nechtěli přijít. Poslal znovu jiné služebníky se vzkazem: Řekněte pozvaným: Hostinu jsem přichystal, moji býci a krmný dobytek jsou poraženi, všechno je připraveno, pojďte na svatbu! Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, jiný za svým obchodem. Ostatní pochytali jeho služebníky, ztýrali je a zabili. Krále to rozhněvalo. Poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil. Potom řekl svým služebníkům: Svatební hostina je sice připravena, ale pozvaní jí nebyli hodni. Jděte proto na rozcestí a pozvěte na svatbu, koho najdete. Služebníci se vydali na cesty a shromáždili všechny, které našli, zlé i dobré, takže svatební síň byla plná hostí.
Když vstoupil král podívat se na hosty, uviděl tam člověka, který neměl na sobě svatební šaty. Řekl mu: Příteli, jak jsi sem přišel bez svatebních šatů? On se nezmohl na slovo. Tu řekl král sloužícím: Svažte mu ruce i nohy a vyhoďte ho ven do temnot. Tam bude pláč a skřípání zubů. Mnoho je totiž povolaných, ale málo vyvolených.“ (Mt 22,1–14)

V životě jsou různá pozvání a pozvánky. Často se nám stane, že na jeden čas bychom měli být na více místech, dělat více věcí najednou. Jak se zachovat, abychom volili správně – kam jít, co dělat?
K tomu nám může pomoct určité síto – pravdivá odpověď na tyto nebo podobné otázky. Nejdřív je třeba mít jasno v tom, o čem mluví první otázka a odpověď katechismu: Jaký je smysl a cíl mého života? Pokud odpovím – Milovat Boha a bližního a skrze tuto lásku získat věčné štěstí a radost – to znamená dělat dobro, chránit se zla a přijít do nebe, pak další otázky zní:
1. Co je pro mě a ty, které mi Bůh svěřil, nejdůležitější – povinné?
2. Co je pro mě a ty, které mi Bůh svěřil, užitečné?
3. Co je pro mě a ty, které mi Bůh svěřil, příjemné, co nás baví?
V dnešním evangeliu můžeme vnímat – přijmout dva pro náš život klíčové momenty: pozvání na svatební hostinu a naši odpověď na toto pozvání.
Jako příklad uvedu situaci v jedné škole, v jedné hodině náboženství. Učitel se ptá dětí, kdo byl v neděli na mši svaté: výsledek – z patnácti dětí jenom dvě. Hrůza nepřijetí Božího pozvání a nesplnění základní křesťanské povinnosti ho přivedla k druhé otázce: Proč? Jedno dítě bylo nemocné. Dvanáct dalších řeklo: Mě se nechtělo a Měli jsem fotbal a tak dál a tak podobně.
Tím se dostáváme k druhému momentu, který jednou přijde – setkání s Bohem ve chvíli smrti, kdy skončí naše pozemské putování a bude pokračovat věčný život. V tu chvíli budeme stát tváří v tvář Pánu Ježíši a budeme v pravdě vidět, jak jsme žili a plnili – povinné, užitečné a příjemné. V této chvíli – pokud jsme vědomě měnili po celý život pořadí a na první místo dávali příjemné, co mě baví, na druhé – pokud ještě zůstal čas – užitečné a na poslední, pokud vůbec, plnění povinností, nás potká chvíle, kdy dostaneme otázku: Proč jsi nepřišel na mé pozvání? Proč nemáš svatební šaty? A protože to bude chvíle absolutní pravdy, kdy nám nepomohou odpovědi typu: Mě to nebaví, mě se nechce, nemám čas, druzí tam také nechodí a tak dále – se může stát, že: On se nezmohl ani na slovo…
Všemohoucí Bože Otče – děkujeme za ti za dar a pozvání k věčnému životu v radosti. Vyslyš nás, když vedeni Duchem Svatým, na přímluvu Panny Marie, andělů, svaté Terezie Veliké, světice dnešního dne, a všech svatých, tě prosíme o milost čisté duše skrze milost odpuštění hříchů a pokání. Skrze Krista našeho Pána. Amen.