Slova svatého evangelia podle Matouše
Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, shromáždili se u něho a jeden z nich, znalec Zákona, ho chtěl uvést do úzkých, a zeptal se: „Mistře, které přikázání je v Zákoně největší?“ Odpověděl mu: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je největší a první přikázání. Druhé je podobné: Miluj svého bližního jako sám sebe. Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“  (Mt 22, 34–40)

Je tu opět dušičkové období aneb (drsněji řečeno) kobercový nálet na hřbitovy. Je třeba si této skutečnosti užívat. Proč? Vzhledem ke klesajícímu počtu pohřbů a stoupajícímu počtu rodin, které žádný obřad rozloučení svým zemřelým nedopřejí, bude zákonitě počet lidí vyzbrojených věnci a svíčkami a putujících na hroby svých předků – slábnout.
Zvenčí viděno to probíhá na hřbitově ve většině případů takto: drobná úprava hrobu, kladení věnců, zapálení svíčky, chvilka (pokud vůbec) tichého stání nad hrobem, odnesení zvadlé, staré výzdoby a vyhořelých svíček do popelnic a hurá – jízda na další hřbitov.
A nyní otázky. Proč píšu tak, pro někoho nezdvořile, až provokativně? Protože kazatel – i když ví, že házení hrachu na zeď je oproti většině promluv celkem úspěšnou disciplínou – touží dovést sebe i čtenáře k správnému chápání a prospěšné praxi – pro nesmrtelné duše živých i zemřelých.
1. Pomník – je od slova pomni, pamatuj. Dřív takřka na každém hrobě byl kříž a na něm ukřižovaný Pán Ježíš. Pohled na Ukřižovaného nás vede k poznání, co Bůh ve své lásce obětoval za nás. Dnes jsou pomníky různých (módních) tvarů a na těch nových už většinou chybí znamení kříže. Proč? Protože ještě ve vědomí lidí je kříž znamením smrti. Pro nás věřící katolické křesťany je kříž znamením a nástrojem naší spásy.
2. Věnec – kruh – znamení nekonečné lásky. Věnec by měl být znamením našeho vztahu k nejbližším příbuzným, kteří nás předešli skrz bránu smrti do věčnosti. V jakém stavu se nachází jejich nesmrtelná duše? Jsou šťastní (nebe), nebo navěky nešťastní (peklo), nebo dočasně nešťastní (očistec)?
3. Zapálená svíce – znamení naší děkovné a prosebné modlitby. Děkujeme svým nejbližším za vše, co pro nás udělali, připomínáme si jejich slova. Prosíme za ně, ale také za sebe.
Tím vší můžeme – mimo jiné – naplňovat zákon lásky, na kterém spočívá celý Zákon a Proroci.
K tomuto dušičkovému tématu doporučuji přečíst si skvělé a moudré články v katolickém časopise Immaculata č. 186, jehož tématem je příprava na život věčný. Co článek, to perla.
A hlavně nevynechat žádnou příležitost pomoci trpícím duším ve stavu očistce. Jejich pomocí ve chvílích našeho umírání si můžeme být více než jistí.  
Všemohoucí Otče – děkujeme ti za vše, co pro nás děláš skrze přímluvu našich zemřelých. Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, blahoslavené Marie Restituty Kafkové, všech andělů a svatých, prosíme za vysvobození duší trpících v očistci a pro nás prosíme o milost dobré, šťastné smrti. Skrze Krista našeho Pána. Amen.