Dnes začíná devítidenní příprava na slavnost Seslání Ducha Svatého; i lidé, kteří si na Ducha Svatého za celý rok ani nevzpomenou, se nyní modlí novénu podle té anebo jiné dobré knížky – a to je moc dobře.

Pokusil jsem se napsat si dnes ráno, kdo je Duch Svatý, jak ho já (zcela špatně a nepořádně) znám a poznávám – a vyšla mi to z toho úvaha, kdo Duch Svatý není…

Kdo Duch Svatý není: není polemik – nepolemizuje s lidmi, ale přijímá je;
usvědčuje lidi z hříchu, ale jen proto, že je miluje;
není apologeta – víru nebrání, vírou útočí;
není formalista – není ten, kdo by se strachoval o formální stránku věcí; nikdy nenaplňuje staré měchy, protože jeho víno, to víno vždycky nové, by staré měchy roztrhalo. Nevede Kulturkampf, nehledá sponzory, nevyhledává známosti s celebritami, aby se slitovaly a trochu pomohly víře (něco takového je mu naopak cizí a nepříjemné).
Není ani trochu lstivý.
Nebojí se.
Nepřináší řešení – ani složitá, ani jednoduchá – ale šokuje nás tím, že přináší z nebe Boží moc; podle toho poznáme, že jde o Boží dílo.
Nezlobí se a nerozčiluje nad stavem světa, protože čas je krátký.
Není popel, je oheň.