Duch Svatý – který je, jak učil Ludvík Kolek, ta nejněžnější a nejcitlivější bytost, jaká existuje – má také mnoho nepřátel.
Jeho nepřítelem je, samozřejmě, především pýcha. A možná, že jenom pýcha, protože pýcha má tisíc podob: každý člověk má svoji pýchu – a ten, kdo si ji nepřiznává, má pýchu o to větší.
Model farizeus v chrámě: „Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, lupiči, podvodníci, cizoložníci, nebo i tamten celník“ (Luk 18, 11).
Falešná vděčnost za víru, falešné uspokojení z příslušnosti ke sboru těch spravedlivých, falešný pocit (sebe)jistoty...
Svatý apoštol Pavel v listě Efesanům zobrazuje křesťanovu výzbroj: ochranný pás – to je život podle pravdy, pancíř – to je bezúhonnost, obuv – odhodlanost; a „při každé příležitosti se hned chraňte vírou jako štítem“ (srov. Ef 6, 14–16). Připadá mi, že mnoho z nás má na sobě spíš obrannou výzbroj proti Duchu Svatému, aby k nám nemohl: ochranný pás – to je jistota, že jen já vždycky jednám správně – na rozdíl od tolika jiných, pobloudilců okolo mě, včetně papeže, pancíř – to není bezúhonnost, nýbrž přesvědčení o vlastní bezúhonnosti, obuv – to je o ochota kdykoli vyrazit do boje ne proti vlastním hříchům, ale proti heretikům a proti nevěřícím; do boje slovy, ne obětí, ne láskou, trpělivostí, ne modlitbou a postem.
S takovou výzbrojí jsme venkoncem k ničemu a Duch Svatý k nemá přístup; a kdyby se k nám chtěl přiblížit – hned nastavíme štít proti šípům jeho darů a milostí – a nedolítne k nám z nich ani jeden.