Zaujalo mě toto místo z knihy Skutků apoštolů (Sk 16, 6–8): „(Pavel, Sila a Timotej) potom šli přes Frýgii a galatským krajem, protože Duch Svatý jim zabránil kázat Boží slovo v (provincii) Asii. Když došli k Mýsii, chtěli přejít do Bithýnie, ale Ježíšův Duch jim to nedovolil. Prošli tedy Mýsií dolů do Troady“ (český liturgický překlad).
Duch Svatý jim tedy – zabránil a nedovolil. Stejná slova volí i jiné české překlady a podobně i verze v jiných evropských jazycích; varianty jsou nepatrné, například Ondřej M. Petrů říká – zdržel a nedovolil.
Mýlím se, když čtu, že Duch Svatý zde vystupuje trochu jinak, než na jiných místech Písma? Totiž jako energický velitel.
A dále (Sk 16, 9–10): „V noci pak měl Pavel vidění: stál před ním nějaký Makedoňan a prosil ho: Přejdi do Makedonie a pomoz nám! Po tomto vidění“ (text zde přechází do první osoby – což znamená, že dále už se účastní i svatý Lukáš, autor Skutků apoštolů, osobně) „jsme se snažili dostat co nejdříve na cestu do Makedonie. Usoudili jsme totiž z toho, že nás tam Bůh volá, abychom jim hlásali radostnou zvěst.“ .
Duch Svatý nikde neříká: „Musíš jít do Makedonie“ – ale nechává Pavla a jeho duhy, aby se takto rozhodli. Možná se mýlím, ale připadá mi to příznačné: Duch Svatý jim energicky zabránil jít do provincie Asie i jít do Bithýnie, ale po nočním vidění už nechal na nich, aby sami poznali, že je Bůh volá do Makedonie, kam by, kdyby se řídili jen vlastními plány a úvahami, nikdy nevypravili…
Mimochodem a zcela na okraj: když tehdy Pavel a jeho druhové přišli do Makedonie, bylo to poprvé, co bylo evangelium hlásáno v Evropě.