Slova svatého evangelia podle Jana:
Ježíš pozdvihl oči k nebi a modlil se: „Otče, přišla má hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe, stejně jako jsi učinil, když jsi mu dal moc nad všemi lidmi, aby vše, co jsi mu svěřil, dal jim: život věčný. A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno jako my. Dokud jsem byl s nimi, já jsem je zachovával ve tvém jménu, které jsi mi dal. Chránil jsem je a nikdo z nich nezahynul, kromě toho, který propadl záhubě, aby se naplnilo Písmo. Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě ve světě, aby měli v sobě plnost mé radosti. Dal jsem jim tvé slovo. Svět k nim pojal nenávist, protože nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je ochránil od zlého. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Posvěť je pravdou, tvé slovo je pravda. Jako jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. A pro ně se zasvěcuji, aby i oni byli posvěceni v pravdě.“ (Jan 17, 11b–19)

Co je sláva Boží? Zkusme si odpovědět na tuto otázku. Velmi mnoho lidí o Bohu nic neví. Ti, co si myslí, že o Pánu Bohu něco vědí, když o něm mluví, ukazují prstem nahoru a říkají: „Ten tam“ nebo jen: „On.“ Potom jsou ti, kteří říkají: „Něco musí být.“ Se slávou Boží toto nemá nic společného.
V prvním čtení (Sk 1, 15–26) se dnes dovídáme o tom, co dělali Ježíšovi učedníci. Dostali se do situace, kdy byli se svým rozumem v koncích. Věděli, že je třeba někoho na místo Jidášovo, ale nevěděli, koho. Na Petrovu výzvu se modlili – prosili Pána o pomoc. A potom losovali. Toto losování přijali jako Boží vůli. Také my se v životě můžeme dostat do podobné situace. Ať už v životě Církve, nebo ve svém osobním. A tak, když jsme s rozumem v koncích – po naléhavé a prosebné modlitbě - můžeme losovat. Potom je však nutné s trpělivou vytrvalostí prosit o přijetí toho, co jsme si vylosovali. To, co na první pohled vypadá jako výhra, po určité době vypadá jako prohra a výhrou se to stává teprve potom, co to vydržíme. V tom je sláva Boží – poznání a přijetí Boží vůle.
Pán Ježíš nám nesením kříže a obětí svého života na kříži ukazuje cestu ke slávě vzkříšení. Panna Maria a všichni svatí nám svým životem, příkladem a přímluvou správnost této cesty potvrzují.
Sláva Boží je naše snaha poznat Boží vůli a plnit ji.
Dnes je třetí den přípravy na slavnost Seslání Ducha Svatého. Pán Ježíš prosí Otce o jednotu. Poutem jednoty je sláva. Sláva Boží je Duch Svatý: „Slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim… Přijměte Ducha Svatého.“ Modli se každý den o tuto Slávu Boží – Ducha Svatého, alespoň modlitbu 003 z Kancionálu a přemýšlej nad jejími slovy! Nic není pro tebe a tvé blízké důležitější než otevřít své srdce a mysl Duchu Svatému – Slávě Boží.
Dnes je Den matek. Děkujeme ženám, které od Pána přijaly dar života a nám ho darovaly. Darovaly nám ho se vším, co k tomu patří. Na jedné straně radost z daru nového života, naplnění touhy vložené do daru mateřství, které Pán vložil od srdce každé ženy. Na straně druhé – kolik je bolestí, starostí, práce, obav každé maminky, které prožívá 24 hodin 7 dní v týdnu ve vztahu ke svým dětem.
Mateřstvím se také uskutečňuje Sláva Boží.
Dnes je další den měsíce května v roce modlitby, měsíce Panny Marie. Modlitby vděčnosti a prosby, které skrze ni předáváme Pánu Bohu – to je také Sláva Boží.
A dnes je také další den Roku evangelizace. Každá zachráněná nesmrtelná duše je také Sláva Boží.
Život věčný je Sláva Boží.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku, nyní i vždycky a na věky věků. Amen.