Řekl to Svatý otec František a mnou to otřáslo; řekl to v rozhovoru s nějakým novinářem, ale já už nevím, kdy a se kterým novinářem (no ano, je to jako v té říkance).
Když žurnalista otevřel téma rozvratu církve, papež řekl, že největším rozvracečem církve je Duch Svatý.
A doporučil k tomuto tématu studijní literaturu.
Biblickou knihu Skutky apoštolů.
Duch Svatý od počátku, parafrázuji teď slova papeže, rozvrací v církvi to, co je staré a přežilé, a buduje něco nového.
A teď už několik mých vlastních úvah.
Bylo snad pro první křesťany jednoduché, když měli přijmout, že rituální předpisy Starého zákona – ačkoli bylo jasné, že jsou z Písma, a tedy od Boha – už se nemají dodržovat? Copak může Bůh popírat sám sebe? Ne, noví křesťané, křesťané z pohanství, musejí nejdřív přijmout celý Starý zákon, se všemi jeho předpisy, a teprve potom následovat Ježíše. To je přece jasné, a kdo si myslí něco jiného, odporuje Boží vůli.
Ale co se stalo Petrovi ve městě Joppe, čteme to ve Skutcích apoštolů (10, 9–16):
Vystoupil na střechu, aby se modlil. Bylo to kolem poledne. Dostal hlad a chtěl něco sníst. Zatímco mu připravovali jídlo, upadl do vytržení. Viděl nebe otevřené a (z něho) jak se snáší dolů něco jako velké prostěradlo spouštěné za čtyři cípy na zem. Uvnitř byli všeho druhu čtvernožci, dále zvířata, co se plazí po zemi, a ptáci, co létají (po nebi). A nějaký hlas na něj zavolal: „Vzhůru, Petře, zabíjej a jez! Petr odpověděl: „Ani za nic, Pane! Nikdy jsem ještě nejedl nic poskvrněného ani nečistého!“ A ten hlas k němu promluvil podruhé: „Co Bůh prohlásil za čisté, o tom neříkej, že je to poskvrněné.“ To se stalo třikrát. Pak hned to všechno bylo vyzdviženo do nebe.
Čteme „nějaký hlas“ – ale Petr nemá pochyb, že je to hlas Kristův, odpovídá mu oslovením „Pane!“. Všechno, co Bůh ve Starém zákoně definuje jako nečisté a zakázané k jídlu, Pán prohlašuje za čisté.
Anebo ještě zásadnější věc, obřízka, základní, konstitutivní znak příslušnosti k Bohu – se už nemá dodržovat!
Nechci teď uvádět analogie ze současnosti. Ale chci uvést jiný citát Svatého otce, jeho slova při přijetí pro kontemplativní řeholnice – rovněž tato jeho slova na mě silně zapůsobila hned, jak jsem je z vysílání Vatikánského rozhlasu poprvé uslyšel: Nemáme být strážci popela, nýbrž těmi, kdo zažehují oheň.