Slova svatého evangelia podle Marka:
První den o svátcích nekvašeného chleba, když se zabíjel velikonoční beránek, zeptali se učedníci (Ježíše): „Kam chceš, abychom ti šli připravit velikonoční večeři?“ Tu poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: „Jděte do města a (tam) vás potká člověk, který ponese džbán vody. Jděte za ním, a kam vejde, řekněte hospodáři: Mistr vzkazuje: Kde je pro mě večeřadlo, v kterém bych mohl se svými učedníky jíst velikonočního beránka? On vám ukáže velkou horní místnost opatřenou lehátky a připravenou. Tam nám přichystejte večeři!“ Učedníci odešli, přišli do města a nalezli všechno tak, jak jim řekl, a připravili velikonočního beránka. Když jedli, vzal chléb, požehnal ho, lámal a dával jim ho se slovy: „Vezměte. To je mé tělo.“ Potom vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho všichni. A řekl jim: „To je má krev, (krev) nové smlouvy, která se prolévá za všechny. Amen, pravím vám: Už nikdy nebudu pít z plodu révy až do toho dne, kdy z nového (plodu) budu pít v Božím království.“ Potom zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu.
(Mk 14,12–16.22–26)

Minulou neděli – o slavnosti Nejsvětější Trojice – jsme slyšeli slova Pána Ježíše, která řekl po svém zmrtvýchvstání, před svým vstupem do nebe. Tato slova vyjadřují jeho vůli. V jejich poslední větě nám dává jistotu pro náš život. Za tuto jistotu dnes děkujeme, dnes ji veřejně vyznáváme a dnes ji oslavujeme: „Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa.“ Sedm dní v týdnu, dvacet čtyři hodin každý den. Mnozí z nás obětují svůj čas a prostředky, aby naše víra ve stálou a znovu zpřítomňovanou přítomnost Pána Ježíše byla důstojná a krásná.
Ale je třeba položit si otázku, ke které nás vedou slova prvního čtení: Plníme to, co mluví Hospodin? Jsou naše vnější skutky pravdivým vyjádřením našeho vztahu k Pánu Ježíši? Je naše víra v jeho stálou přítomnost taková, jakou si Bůh přeje? Jak často a s jakou úctou Pána Ježíše přijímáme?
Základem pro správnou odpověď je snaha poznat, kdo skutečně Bůh je. Proto je dobré poznávat a znát slova Starého zákona o tom, jakým způsobem mluvili a smýšleli o Bohu otcové a proroci. S jakou úctou vyslovovali nebo jen naznačovali jeho jméno. Proto je dobré poznávat a znát, s jakou úctou a láskou se k Bohu obraceli svatí Nového Zákona. Pro povzbuzení správného vztahu k Pánu Ježíši v nejsvětější svátosti oltářní několik slov od biskupa Josefa Hloucha. Biskupa, který byl uvězněn daleko od duší, které mu Bůh svěřil. Tato slova jsou v jeho dnes už legendární knížce Minutěnka. „Víra a zvlášť mocná láska k velebné svátosti je jednou z největších milostí. Ta víra znamená, že chápeme blízkost Boha a tajemství oběti. Div divů. Slunce bohoslužby, královna svátostí, tajemství svatosti. Zde je Bůh s námi. Zde dává milost všech svých tajemství, vrcholících na kříži, korunovaných slávou Krále nebes. Zde se nám dává do rukou zmučený, obětovaný, a nese v sobě všechny své zásluhy a já to vše mohu, smím a mám obětovat nebesům, abych si získal svrchovanou Boží lásku. Je štěstí umět se zmocňovat všech kalichů a hostií a všechny obětovat slávě Boží na smír, jako prosbu. Zde k nám přichází Bůh, aby se ujal díla našeho posvěcení. Touží, až se mu dáme do práce, aby v nás viděl co nejdokonalejší svůj obraz. Zde nás čeká, zde přijímá, neustále se obětuje. Není místa, kde by nám Bůh byl blíže. Není místa, kde by člověk nalezl tolik požehnání. Není nikoho, jenž by mohl pro nás tolik vykonat co svátostný Ježíš, jemuž je dána všechna moc na nebi a i na zemi. Vpravdě, eucharistie, tajemství oslňující víc než hvězdné nebe.Dnes je den radosti a díků za tu lásku, s níž nás Pán hledal, za svaté kněžství, za mše svaté a svatá přijímání, za všechnu útěchu, světlo, posvěcení, požehnání, jehož pramenem jsou svatostánky. Ježíši, v Tebe věřím, Ježíši, v Tebe doufám, Ježíši,Tebe nade všecko miluji. Otvírám Ti srdce své. Přijď ke mně, Pane Ježíši, a posvěť mně, přijď ke mně, Pane Ježíši, a posiluj mně, přijď ke mně, Pane Ježíši, a živ mně k životu věčnému. Amen.“