Slova svatého evangelia podle Marka:
Ježíš vešel do jednoho domu a znovu se shromáždil zástup lidu, takže se nemohli ani najíst. Jakmile o tom uslyšeli jeho příbuzní, vypravili se, aby se ho zmocnili; říkalo se totiž, že se pomátl na rozumu. Učitelé Zákona, kteří přišli z Jeruzaléma, tvrdili o Ježíšovi: „Je posedlý Belzebubem! Vyhání zlé duchy s pomocí vládce zlých duchů.“ Zavolal si je a mluvil k nim v podobenstvích: „Jak může satan vyhánět satana? Je-li království v sobě rozdvojeno, takové království nemůže obstát. Je-li dům v sobě rozdvojen, takový dům nebude moci obstát. Jestliže satan vystoupil proti sobě a je rozdvojen, nemůže obstát, ale je s ním konec. Nikdo přece nemůže vniknout do domu siláka a uloupit jeho věci, jestliže toho siláka napřed nespoutá. Teprve potom mu může dům vyloupit. Amen, pravím vám: Všechno bude lidem odpuštěno, hříchy i rouhání, kterých se dopustili. Kdo by se však rouhal Duchu Svatému, nedojde odpuštění navěky, ale bude vinen věčným hříchem.“ To řekl proto, že tvrdili: „Je posedlý nečistým duchem.“ Přišla jeho matka a jeho příbuzní. Zůstali stát venku a dali si ho zavolat. Kolem sedělo plno lidí. Řekli mu: „Tvoje matka a tvoji příbuzní se venku po tobě ptají!“ Odpověděl jim: „Kdo je má matka a moji příbuzní?“ A rozhlédl se po těch, kteří seděli dokola kolem něho, a řekl: „To je má matka a to jsou moji příbuzní! Každý, kdo plní vůli Boží, to je můj bratr i sestra i matka.“ (Mk 3, 20–35)

Adam pojedl ze stromu. Hospodin mu dal všechno, úplně všechno. Dal mu všechno, aby byl člověk skutečně šťastný… kromě jednoho. Člověk nesměl určovat, co je zlé a co dobré. To ví jen Bůh, který je vševědoucí. Proto Bůh – ve své, pro nás nepředstavitelné – lásce zakázal člověku jíst ovoce ze stromu poznání dobra a zla. Proto také tuto život zničující neposlušnost, které se dopustil první člověk a které se dopouštíme častokrát i my, musel přijít nahradit Boží Syn – Pán Ježíš svou poslušností.
Muž svádí svou vinu na ženu, svým způsobem i na Boha, který mu ženu dal jako dar. Žena svádí svou vinu na pokušitele. Pokušení není samo o sobě hřích, až náš souhlas s vůlí pokušitele, spolupráce s nepřítelem, je hříchem.
Ve slovech kajícího žalmu (Ž 130) se snažíme prosebnou modlitbou napravit následky svého hříchu. Svatý Pavel (2 Kor 4, 13 - 5,1) nám klade na srdce, jak je důležité myslet na věčné věci, na ty, které nepominou. Kolik svého myšlení, slov, skutků věnuji tomu, co pomine, a kolik tomu, co bude trvat věčně? Například modlitba, četba a rozjímání Božího slova, účast na bohoslužbě, dobré skutky – oproti marnění času sledováním různých obrazovek.
Pán Bůh nám stále dává příležitost, stále nám dává své dary. Na stará (a bolavá) kolena přišel jeden člověk na jednu úžasnou věc. Spojil fyzickou práci – plení zeleniny na zahradě – s poslechem přednášek našich uznávaných kazatelů, například Vojtěcha Kodeta, Mariána Kufy, Tomáše kardinála Špidlíka. Pro ty, kteří chtějí poznat a plnit Boží vůli a chtějí se dostat do „úzkého rodinného kruhu“ Pána Ježíše, jeden příklad z promluv kardinála Tomáše. V modlitbě, kterou nám Pán Ježíš odkázal – Otče náš – prosíme o odpuštění hříchů na základě slibu, že také my odpustíme těm, kteří se proti nám prohřešili. Jedna žena mu řekla toto svědectví: „Za vlády komunistů jsme emigrovali do západního Německa. S velkým úsilím jsme se naučili řeč, získali práci, pořídili si bydlení. Později si manžel ještě pořídil německou milenku a opustil mě. Musela jsem začít ve všem znovu, sama. Po několika letech jsem na ulici potkala člověka – lidskou trosku, bezdomovce. Nevěřila jsem svým očím, byl to můj manžel. Na útěk, který jsme si přáli oba, bylo pozdě. Po chvíli hlubokého mlčení, jsem mu v síle slibu, který Bohu každý den opakuji – jako i my odpouštíme našim viníkům – řekla: „Vrať se, já ti odpouštím.“ A když se – zřejmě v šoku – k ničemu neměl, tak jsem ho vzala za ruku a odvedla ho domů, nejdřív do koupelny. A teď – jsem nejšťastnější žena na světě. Když se vzájemně podíváme do očí, tak se v těch jeho často zalesknou slzy.“
Všemohoucí Otče, děkujeme za schopnost poznání a plnění tvé vůle. Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, andělů, svatého Efréma a všech svatých prosíme o radost z odpuštění. Skrze Krista našeho Pána. Amen.