Slova svatého evangelia podle Marka
K Ježíšovi přistoupili Zebedeovi synové Jakub a Jan a řekli mu: „Mistře, rádi bychom, kdybys nám splnil jednu prosbu.“ Odpověděl jim: „Co chcete, abych pro vás udělal?“ Řekli mu: „Dej, ať v tvé slávě zasedneme jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici.“ Ale Ježíš jim řekl: „Nevíte, co chcete. Můžete pít kalich, který piji já, nebo dát se ponořit v křest, ve který já budu ponořen?“ Odpověděli mu: „Můžeme!“ Ježíš jim řekl: „Kalich, který já piji, pít budete, a v křest, ve který já budu ponořen, ponořeni budete. Ale posadit po mé pravici nebo levici není má věc, nýbrž je pro ty, kterým je to připraveno.“ Když to slyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na Jakuba a Jana. Ježíš si je zavolal a řekl jim: „Víte, že ti, kdo se pokládají za panovníky, tvrdě vládnou národům a velmoži dávají cítit svou moc. Mezi vámi však tomu tak nebude. Ale kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny.“ (Mk 10,35–45)                                     

Dnes  je misijní neděle. Je to jeden den v roce, kdy si Kristova církev připomíná svůj prvotní a hlavní úkol, důvod své existence – PŘEDÁVÁNÍ VÍRY V TROJJEDINNÉHO BOHA A DOPROVÁZENÍ ČLOVĚKA – LIDÍ – K VĚČNÉMU ŽIVOTU. 
Na tomto úkolu máme dnes svůj podíl. Pomáháme misionářům duchovně svými modlitbami.  Pomáháme jim i hmotně  svým obětním darem při sbírce. Stačí to? Je to málo, nebo hodně? 
Ke správné odpovědi nás vede dnešní Boží slovo.  Dvanáct  učedníků, které si Pán Ježíš vybral, aby byli prvními misionáři, jsou v jeho škole.  Sen každého učitele je předat svým žákům to, o čem je přesvědčen, že je nejdůležitější.  V Ježíšově škole nejde jen o věci pozemské a pomíjející, ale o záležitosti nepomíjející a věčné.  Jak jsou na tom budoucí misionáři? Jakub a Jan předbíhají ostatní a prosí Pána Ježíše o nejlepší místa v jeho království. „Nevíte, co chcete.“ Zkus se zamyslet nad tím, o co Pána prosíš – víš, co chceš? Co dáváš na první místo ve svých prosbách? 
A ti ostatní – předběhnutí?  Rozmrzeli se na své bratry.  Všech dvanáct propadlo u zkoušky ve škole Pána Ježíše.  Až po seslání Ducha Svatého a po obětech a utrpeních, které přijali v souvislosti misijním posláním podle  Boží vůle – dosáhli cíle svého života a jsou navěky šťastní. Jedním ze základů k dosažení věčného štěstí je přijetí kříže, toho, co nás bolí, a obětování těchto bolestí. Tím se můžeme stát služebníky, někdy i otroky. Pán Ježíš jde touto cestou první. Přijal na sebe tresty za naše hříchy. Vrcholem jeho služby a jeho – pro nás nepředstavitelné – LÁSKY byla smrt na kříži, trest pro neposlušné otroky. Kříž, který je znamením lásky a vítězství. Příkladem a pomocí nám mohou být  apoštolové a svatí.  
Blahoslavený Karel Habsburský, který se snažil ze všech sil o nastolení míru a ukončení války, byl potrestán vyhnanstvím, umírá jako bezdomovec, který nemá prostředky na léky. Přesto o míru říká toto: „Mír je dobro, které stojí za každou oběť a každé odříkání.“ – „Odpouštím všem, kteří mně ublížili, budu se za ně modlit a trpět.“ Co jsem ochoten přinést za oběť, co jsem ochotný  si odříct, aby v mé rodině, v mém okolí byl mír?  Jeho manželka Zita připomíná svému synovci slova, která jí řekl svatý papež Pius X. v souvislosti s prvním svatým přijímáním jejích dětí: „Proč chcete, aby poznali hřích dřív, než poznají milost?“  Dnešní  blahoslavený Jakub Kern, který se celý život obětoval pro své bližní – nakonec nabídl Bohu svůj život jako oběť za české katolické kněze, kteří Krista zradili.  Před smrtí napsal: „Kněz se musí rozplynout ve svém povolání.  Každá modlitba, oběť, námaha a  trápení se stávají – jsou-li spojeny se správným záměrem – svatou setbou Boží, která dříve nebo později přinese plody.“  
Všemohoucí a milosrdný Otče, děkujeme za povolání k misiím.  Vyslyš nás, když v  Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, andělů a svatých prosíme o jejích rozkvět. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.