Slova svatého evangelia podle Lukáše:
V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem Svatým a zvolala mocným hlasem: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se živě a radostně pohnulo v mém lůně. Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!“ (Lk 1, 39–45)
Prorok Micheáš (Mich 5, 1–4a) těší Betlém velkou NADĚJÍ – vyjde z něho velký vládce.
V žalmu (Ž 80) jsou slova o NADĚJI na naši záchranu, věčnou spásu.
V druhém čtení (Žid 10, 5–10) nám apoštol předává NADĚJI, která vyplývá z Kristovy oběti a snahy plnit Boží vůli v našem životě.
V evangeliu (Lk 1, 39–45) přijímáme slova o setkání Panny Marie a svaté Alžběty, které jsou v NADĚJI.
Jeden den večer jsem slyšel stížnost jedné maminky: „Chtěla jsem, aby naše dospívající dítě něco udělalo. Odpovědělo: „Nechce se mně.“ Když jsem ho dál přemlouvala, tak mě důrazně poučilo: „Mami, uvědom si, že jsem profesionální lenoch.“ Přemýšlel jsem, zda je možné toto nějak napravit, zda je vůbec nějaká NADĚJE na uzdravení tohoto mladého člověka. Druhý den velmi brzy ráno jsem potkal mladého člověka, místostarostu naší obce. Když mě uviděl, tak řekl: „Zdravím vás, nepotřebujete něco?“ Kolik stárnoucích rodičů touží po těchto slovech z úst svých dětí, zvlášť ve chvílích, kdy něco nemohou nebo když jsou umístěni na doživotí do domova důchodců. Mají NADĚJI?
Boží slovo nás dnes naplňuje NADĚJÍ, kterou byla naplněna Panna Maria – dívka, která má pod srdcem dítě – počaté bez muže, silou Ducha Svatého. Nemyslí na sebe, nemyslí na to, že ji čeká – v lepším případě pohanění, v horším případě ukamenování, smrt. Myslí na svou příbuznou Alžbětu, která ve svém stáří čeká narození dítěte, myslí na to, jak ji potěšit, povzbudit, pomoct jí – dát jí NADĚJI.
To je poselství času adventního, to je poselství každého daru – velkého či malého: dárce myslí na druhého člověka. Tak, jak stále myslí Bůh Otec na člověka, kterému dává největší dar – svého Syna. Jeho jméno je Emanuel – Bůh s námi.
Tak také rodiče mohou mít NADĚJI, když se od svých nezdárných dětí naučí a budou s nimi mluvit jejich slovníkem (je stručný a jednoduchý: a) ne; b) nechce se mně; c) až potom; d) později; e) nemám čas; f) mě to nebaví – a tak dál a podobně) – že jednoho krásného dne uslyší z jejich úst: „Mami, tati – co potřebuješ?“
Jedním z ukazatelů určité beznaděje dnešního člověka a společnosti, ve které žijeme, je letošní počet narozených dětí, který podle statistik bude nejnižší za dobu, od kdy se to počítá (od roku 1785). A tak se naplňují prorocká slova písně: „Bez NADĚJE, VÍRY žijí naši přátelé…“
A tak s velkou NADĚJÍ, která má zdroj ve VÍŘE A LÁSCE, vstupme za několik hodin do času řádného JUBILEA, které vyhlásil papež slovy buly: NADĚJE NEKLAME.
Všemohoucí Otče, děkujeme ti za NADĚJI, kterou jsi nám vlil do srdce v okamžiku SVATÉHO KŘTU. Děkujeme za NADĚJI Panny Marie a svaté Alžběty, skrze které mluvil Duch Svatý. Prosíme, dej nám odvahu jít s velkou NADĚJÍ časem Jubilea, přijmout odpuštění hříchů a trestů za ně, tak jak nám to skrze milovanou Církev nabízíš. V Kristu, našem Pánu. Amen.