Slova svatého evangelia podle Lukáše:
Ježíšovi rodiče putovali každý rok do Jeruzaléma na velikonoční svátky. Když mu bylo dvanáct let, vydali se tam na svátky jako obvykle. A když ukončili sváteční dny a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, a jeho rodiče to nezpozorovali. V domnění, že je ve skupině poutníků, ušli den cesty; teprve potom ho hledali mezi příbuznými a známými. Když ho nenašli, vrátili se do Jeruzaléma a hledali ho. Po třech dnech ho našli v chrámě, jak sedí uprostřed učitelů, poslouchá je a dává jim otázky. Všichni, kdo ho slyšeli, žasli nad jeho chápavostí a nad jeho odpověďmi. Když ho rodiče uviděli, celí se zarazili a jeho matka mu řekla: „Dítě, proč jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec i já jsme tě s bolestí hledali.“ Odpověděl jim: „Proč jste mě hledali? Nevěděli jste, že já musím být v tom, co je mého Otce?“ Ale oni nepochopili, co jim tím chtěl říci. Potom se s nimi vydal na zpáteční cestu, šel do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka to všechno uchovávala ve svém srdci. Ježíš pak prospíval moudrostí, věkem a oblibou u Boha i u lidí. (Lk 2, 41–52)
Usnul jsem po vyslechnutí dvou promluv na téma dnešního svátku Svaté rodiny. Probudil jsem se po strašlivém snu, který byl ještě horší než to, co jsem s vypětím všech sil před usnutím vyslechl až do konce.
Tento zážitek ve mně upevnil přesvědčení, že jediná cesta k Bohu a k poznání jeho svaté vůle je cesta, život a příklad Panny Marie: „Jeho matka to všechno uchovávala ve svém srdci.“ A rozvažovat o tom. A také slova a příklad svatých.
A to je také Boží návod na život v manželství a v rodině… ALE – kolika manželům, rodinám se to daří? Podle jakého učení velká většina – manželů a rodin žije? Dnes se často zmiňují různé menšiny, jejich útlak, jejich práva, jejich ochrana a tak dále. Myslím si, že jednou z nejmenších menšin současné doby jsou rodiny, které se snaží ze všech sil žít důsledně podle Božího slova a nauky katolické církve. Tuto jejich snahu ohrožují dvě nebezpečí (mimo jiné). Vnější – ostatní je mají za blázny, fanatiky. A vnitřní – pýcha.
Pro povzbuzení a pro rozjímání poučení dvanáctiletého Ježíše dva příklady z promluvy P. Marcela Javory tom, jak Duch Svatý k nám mluví skrze děti. Svatý Jan Pavel II. na Jubileu rodin v Římě roku 2000 řekl: „Děti jsou jaro rodin, jaro Církve.“
Pětiletý chlapec přijde do zpovědnice s tím, že se chce vyzpovídat. – „Přijď za několik roků, až budeš starší a budeš vědět, co zpověď je. – „Tak si mně vyzkoušejte. – Vše znal. – Nakonec přivedl kněze ke službě slovy: „Pane faráři, vy nevíte, co to je s těmi hříchy žít.“
Osmiletý ministrant říká: „Pane faráři, já nemohu ke svatému přijímání.“ – „Tak pojď, ještě máme čas, vyzpovídám tě.“ – „Nemám hříchy. Nemohu proto, že dnes držím paténu a nemám čas se pomodlit.“ – „To já dělám také, krátce se pomodlím a jdu lidem Krista podávat, udělej to taky tak.“ – „Ale, za tu chvilku se u mě nemůže Pán Ježíš pořádně uvelebit.“
Jako přídavek Vám připojuji slova dvou svatých papežů – modlitbu svatého Jana Pavla II. za rodiny a promluvu svatého Pavla VI., kterou pronesl při své pouti do Svaté země v Nazaretě.
Všemohoucí Bože Otče, děkujeme ti za dar manželství a rodiny, které nám mají být ke službě a ke tvé cti a slávě. Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, andělů a svatých prosíme o to, abychom skrze tyto dary toužili poznat a plnit tvou vůli. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
Modlitba svatého papeže Jana Pavla II. za rodiny:
Bože,
od něhož pochází každé otcovství na nebi i na zemi,
Otče, který jsi Láska a Život, učiň,
aby se každá lidská rodina na zemi stala
skrze tvého Syna Ježíše Krista zrozeného z ženy
a skrze Ducha Svatého pramenem Boží lásky,
skutečným chrámem života a lásky
pro generace, které se neustále obnovují.
Učiň,
aby tvá milost vedla myšlenky i skutky manželů
k dobru jejich rodin i všech rodin na celém světě.
Učiň,
aby mladé generace nalezly v rodině
silnou podporu pro své lidství a růst v pravdě a lásce.
Učiň,
aby láska, posílená milostí svátosti manželství,
byla silnější než každá slabost a každá krize,
kterými někdy naše rodiny procházejí.
A konečně, na přímluvu Svaté rodiny z Nazareta dej,
aby církev v rodině a prostřednictvím rodiny
mohla plodně naplnit své poslání
uprostřed všech národů země.
Skrze Krista našeho Pána,
který je Cesta, Pravda a Život na věky věků.
Amen.
Z promluvy svatého papeže Pavla VI. v Nazaretě 5. ledna 1964 při pouti do Svaté země
Příklad Nazareta
Nazaretský dům je školou, v níž začínáme rozpoznávat Kristův život: je tudíž školou evangelia. Zde se totiž nejprve učíme dívat, poslouchat, rozjímat a do hloubky pronikat, jaká vznešená a tajemná síla je ukryta v tom velmi prostém, velmi pokorném a velmi krásném zjevení Božího Syna. Snad se ho ponenáhlu učíme i napodobovat.
Zde si vskutku osvojíme způsob a cestu, jak snadno poznat, kdo je Kristus. Zde obzvláště chápeme, jak mnoho je třeba si všímat toho, co nějak souvisí s jeho pobytem mezi námi a jakoby jej vymezuje: jsou to místa, doba, zvyky, řeč, posvátné obřady a konečně všechno, čeho Ježíš použil k tomu, aby se stal světu zjevným. Zde všechno mluví, všechno něco znamená.
Zde zajisté, v této škole, chápeme, proč je třeba zachovávat duchovní kázeň, přeje-li si někdo řídit se učením evangelia a stát se Kristovým žákem.
Jak rádi bychom se chtěli vrátit ke svému nejútlejšímu dětství a znovu se svěřit této pokorné a zároveň vznešené nazaretské škole! Jak mocná je naše touha moci obnovit v blízkosti Marie své snažení o pravou životní moudrost a o získání schopnosti chápat božské pravdy!
Avšak usedli jsme tu jenom jako poutníci a jsme nuceni vzdát se své touhy pokračovat v tomto domě v nikdy neukončeném vzdělávání se v poznání evangelia. Přece však neodejdeme, aniž bychom si ve spěchu a jakoby pokradmu odnesli z nazaretského obydlí nějaké stručné napomenutí.
Především učí tento dům mlčení. Kéž by v nás znovu ožila nejhlubší úcta k mlčení: vždyť je obdivuhodným a potřebným stavem mysli právě pro překotný a bouřlivý život v našem věku, kdy na nás útočí tolikerý křik, povykování a vřava. Ach, ty nazaretské ticho, nauč nás nastálo se upřít k dobrým myšlenkám a soustředit se na duchovní nitro, provždy se řádně přichystat k naslouchání tajemným Božím záměrům a návodům pravých učitelů; nauč nás, nakolik je potřebná a platná příprava, učení, meditace, vlastní vnitřní řád života a modlitba, jíž v skrytu přihlíží samotný Bůh.
Mimoto tu poznáváme způsob domácího života. Nazaret nám zajisté může ukázat, co je to rodina, co znamená její společenství v lásce; jak závažná a skvělá je její krása, jak posvátná a neporušitelná je její podstata; může nám ukázat, jak vzácná je v rodině výchova, již nelze ničím jiným nahradit; může nás poučit o tom, jaké je vlastní poslání rodiny ve společenském řádu.
Posléze tu poznáváme kázeň při práci. Ty nazaretské sídlo, domove tesařova Syna, zde nejspíše si přejeme pochopit a oslavit sice přísný, leč spásu přinášející zákon lidské práce; obnovit tu důstojnost práce takovým způsobem, aby ji pociťovali všichni; pod touto střechou si přejeme připomenout, že práce nemůže být sama sobě cílem, nýbrž že svou svobodu a své výsadní postavení získává nejen vzhledem k hospodářským zřetelům, ale i vzhledem k tomu, čím je sama vedena ke svému skvělému cíli. Zde chceme konečně zvěstovat spásu dělníkům na celém světě a ukázat jim veliký vzor, našeho Pána Ježíše Krista, božského bratra, který se staví za všechny jejich spravedlivé požadavky.