Slova svatého evangelia podle Lukáše:
Pastýři pospíchali do Betléma a nalezli Marii a Josefa i děťátko položené v jeslích. Když ho uviděli, vypravovali, co jim bylo o tom dítěti pověděno. Všichni, kdo to slyšeli, podivili se tomu, co jim pastýři vyprávěli. Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom. Pastýři se zas vrátili. Velebili a chválili Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno. Když uplynulo osm dní a dítě mělo být obřezáno, dali mu jméno Ježíš, jak ho nazval anděl, než byl počat v mateřském lůně. (Lk 2, 16– 21)
Různé firmy, společenství, sportovní kluby a nevím, kdo další, mají svou tvář. Také svým způsobem i Kristova Církev má svou tvář. Která to je? Znám tvář Církve?
V prvním čtení (Nm 6, 22–27) jsme slyšeli, jak Hospodin nařizuje slova požehnání Mojžíšovi a Áronovi: „Ať tobě Hospodin ukáže svou jasnou tvář… Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a dopřeje ti pokoje!” V žalmu (Ž 67) prosíme: „Bože … ukaž nám svou jasnou tvář…”. Apoštol nám ve druhém čtení (Gal 4 ,4–7) připomíná pravdu jednoho ze základních článků víry: Boží Syn – pravý Bůh a pravý člověk – se narodil ze ženy. Proto dnes, v první den nového roku, slavíme Pannu Marii jako Matku Boží – Bohorodičku. Dnes je také den modliteb za mír. Pravý a skutečný mír je darem Božím. A dnes je také osmý den řádného svatého roku – Jubilea.
Jak vypadala tvář Panny Marie ve chvíli, kdy jí a svatému Josefovi pastýři pověděli, co o maličkém Ježíškovi uslyšeli od andělů? Všichni se tomu podivili... Ježíšova matka se nepodivovala, ona to už všechno věděla od anděla Gabriela a devět měsíců to s NADĚJI nosila ve svém srdci. „Všechno to uchovávala v srdci a rozvažovala o tom.”
Podle toho také vypadala její tvář. Na její tváři se uskutečnilo, naplnilo dnešní Boží Slovo. Její spojení s Božím Synem se zobrazilo, zobrazuje a bude vždy zobrazovat v její tváři. Ať se podíváme na jakýkoliv obraz Panny Marie – Matky Boží, tak to tam můžeme uvidět. Můžeme to uvidět, uchovávat to ve svém srdci a rozjímat o tom. Ona je tváří Církve. Letošní rok je Panna Maria úžasnou tváří NADĚJE. Ona nás zve a pomáhá nám, abychom se také my stali, každý z nás, tváří Církve, tváří NADĚJE.
V tomto nám – mimo jiné – mohou pomoci dva obrazy ze života.
Umírající voják na válečném poli. Jeho poslední slovo bylo: Maminko! Každý člověk, když je mu nejhůř, volá maminku. Proto v každé nouzi, utrpení voláme k spravedlivému a milosrdnému Bohu skrze Marii: Pod ochranu Tvou nebo Maria, pomoz přišel čas nebo Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné, nyní i v hodinu smrti naši.
V kostele jde maminka do sakristie, drží za ruku malé, asi dvouleté dítě. Dítě se ohlédne a místo pod nohy a dopředu na cestu se upřeně zakouká dozadu. V cestě je schodek. Díky tomu, že maminka dobře drží dítě a ono se dobře drží její ruky, dítě sice zakopne o schod, ale neupadne a nezraní se. Panna Maria, Matka Boží a matka naše, nás stále pevně drží. Jak je velmi pro náš život prospěšné, držet se jí a dívat se na její tvář! Tvář NADĚJE, která neklame.
Všemohoucí Otče, děkujeme ti za vše, co nám dáváš a co nám bereš – na přímluvu Matky Boží, MATKY NADĚJE. Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, andělů a svatých prosíme o tvé požehnání, skrze které se chceme stát pro lidi kolem nás tváří a rozdavateli tvé SVATÉ NADĚJE. Skrze Krista našeho Pána. Amen.